Máchův Máj - originál první části básně, jeho přepis a úprava

Blbiny.

Zkuste si někde najít Máj v brněnském hantecu, napsal Petr Moučka.

Je to příliš, až sentimentálně zaláskované. Dvojnásobné opakování výrazu "láska" v první strově a její nepřímá sdělení ve druhé strofě považuji jazykově, básnicky i obsahem za vhodnější. Poslední dva verše určitě narušují rytmus.

Do dalších částí Máje se již takto pouštět nebudu, protože by to byla nepředstavitelná práce.

Opakování stejných výrazů je určitě dobré se vyhnout, ale také je třeba rozlišovat, kdy jde o autorovu neobratnost a kdy o záměrné opakování s cílem něco zdůraznit. Myslím, že v tomhle případě platí ta druhá možnost -  Mácha popisoval "lásky čas", takže si s tím slovem možná opakovaně pohrál záměrně.

Ohledně rytmických a významových odchylek si dovolím nadále nesouhlasit. Ale přít se nechci, už vím, že to nemá smysl.

Skloňování výrazu "láska" jsem doplnil v závěru o 4.pád.

V básni je třeba také dávat pozor na přílišné opakování těchže výrazů. Zde se slovo "láska" opakuje dokonce 6x!

Báseň (její část) jsem rozdělil lépe do tří strof, ale nechtěl ji zmodernizovat. "Lásku" jsem zredukoval jen do dvou opakování v první strofě a ještě jednou v závěru.

V druhé strofě se o ní píše nepřímo. Její verše jsou díky tomu pozměněny. Významová odchylka ve čtvrtém verši je také vhodnou metaforou, není to nesmysl.

Ve třetí strofě poslední dva verše "bloudila blankytnými pásky", planoucí tam co slzy lásky" také vypadávají z rytmu, proto jsem zvolil svoji úpravu, při zachování obsahu. Mám rád i určité odchylky v pynulých klišé.

Trochu postrádám vysvětlení, co tě vůbec vedlo k úpravě. Možná bych pochopila, kdyby ses snažil trochu „zmodernizovat jazyk“, přiblížit ho dnešnímu čtenáři. Ale o to ti zjevně nešlo, viz verš „O ní i tichý šeptal mech“, který tvou zásluhou získal silně archaický slovosled (tichý šeptal mech). „Bloudila v blankytu pásků, planoucí tam co pláč pro lásku“ je úprava, která narušuje pravidelný, přímo lahodný rytmus Máchových veršů. Část „(slavík) jevil její vonný vzdech“ je nesmyslná obsahově – v původní verzi růžinu lásku jeví (dává najevo) vonný vzdech, kdežto ve tvém pojetí slavík dává najevo vonný vzdech růže. Myslím, že to by se mu těžko podařilo dokonce i v kouzelném světě metafor. Takže já bych raději zůstala „věrná“ originálu.