nedočkavá

23.5. jsi napsal: tomu se právě říká "umění" .... napsal s to v nadsázce .... Ale dostal se tím na rozhraní, kde začíná být pravdou. ....Ach, bohové, jak žádat mám a oč? Spirálo času, rychleji se toč, odnes mou hanbu, já dám na modlení, smaž vzpomínky - ti lotři zavšivení v paměti mé mne stále nutí číst. ---- - takhle do metra básně přesně poskládané volně navazující asociace jsou neklamnou známkou, že Tě políbila můza - a to JE svatý okamžik ..... (který se nedá zachytit, ani přivolávat)

Bříza: Je mi až stydno ;o) Děkuji

*

Quoniam - unseen - vy dva se mi asi zdáte. Hlubší kritiky po této rozpravě, vedené slovem i písmem v duchu přísně akademickém, nejsem schopen ani mocen, však při hlubším zamyšlení docházím k názoru, že jí ani netřeba. :o)*

Báseň s odvěkým, velkým tématem lidského zatracení a viny, též faustovské ozvuky jsou přítomny. Co však podstatně postrádám, je čím vlastně, o odpuštění prosící, kajícník zhřešil. Vina se takto stává hypotetickou a je tu nebezpečí sklouznutí k patetickému sebelitování - což se naštěstí autorovou střídmostí nestalo. Není zcela jasné, ke komu se litanie obrací. Na začátku se žádá o slyšení kdosi "Nejdražší", následně ve třetí sloce se žadatel dovolává pantheismu - bohové. Taktéž ďábel s malým ď odkazuje jen k jakémusi obecnému démonu. Že by se "psavec" v beznaději chytal všeho? Vzhledem k tomu, že v žádosti o odpuštění by měla být pokora, přijde mi jako pyšná poznámka, že žadatel ví "proč" se platí za hřích (3.v. 1.sl.), což je také odvěké téma, žel z podstaty života nezodpověditelné. Jazyk je užit archaicky, čímž vyvolává dojem romantizmu, 19. st. Metrum i rytmika jsou velmi dobré, hezky se to čte. Snad jen vázání veršů je příliš pevné, sloky podle stejného vzoru se stejnými koncovkami (1., 4., 5., a 7. verš -ení (ění); 2. a 3. -oč; 6. a 8. -íst/ist) působí sevřeně, ale monotoně. Přes tyto výtky na mne báseň působí dobře, příjemné čtení. Hezký den.

Quoniam: Autor i ta, o jejíž odpuštění prosí, jsou si dobře vědomi podstaty oné viny. Sám autor se za svůj skutek stydí natolik, že se o něm raději podrobně nerozšiřuje. Báseň jako celek promlouvá právě k oné "nejdražší", bohy autor prosí o radu pouze v jednom verši. A ano, autor se neztotožňuje s křesťanskou doktrínou jednoho boha. Pokud jde o ďábla, "Ď" v jeho jméně by psavec považovla za pílišné vyjádření úcty tomuto tvoru. Ad pokora - báseň byla psána ve stavu, kdy měl autor dojem, že přes veškerou pokoru nedoznal postoj oslovené takovýh změn, jaké by si přál. Proto v díle vybublává na povrch i trocha netrpělivosti. Ad vázání veršů - báseň byla napsána ve formě "villonské" balady, kde jaksi nelze jinak, než že sloky mají stejné schéma rýmů. Děkuji za kritiku a důkladný rozbor.

Ach tak. Tvé vysvětlení ozřejmuje věci, jež z básně samotné nevyplývají. Například to, že je adresována ženě. Bylo by asi lépe, kdyby se tato skutečnost odrazila v názvu, nebo aspoň v prologu. Taktéž otázka viny vyvěrá až z tvého vysvětlení. Neptal jsem se po konkrétní věci, ale důležité je, z čeho ten pocit pramení. Jestli ze spáchaného skutku, ať už proti společnosti nebo vyššímu principu, z metafyzické viny, prvotního hříchu, kolektivní viny, atd. Všechny tyto predestinace výrazně mění vyznění a smysl básně. Pro čtenáře není podstatné, kdo je ta žena. Ani konkrétní hřích. Ale měl by na začátku z něčeho vyjít, což mi u básně samotné chybělo. Vida, villonská balada. To jsem nepostřehl a o nějaké to století se sekl. Neznám její přesnou definici, ale po několikerém čtení mi vadily ty stále stejné koncovky ve všech slokách. To je také předepsáno? Jinak, ta nálada se ti povedla.

Quoniam: Uznávám, že možná bylo vhodné v prologu nastínit pozadí vzniku básně...leč, nestalo se tak, co naděláme? Pokud se týká villonské balady - schéma rýmů si můžeš v první sloce určit víceméně libovolně, ovšem v dalších dvou již musí být stejné. Je to dosti svazující forma, ale možná proto mne baví se jí snažit "pokořit".

.. takze budu mit zase co cist i na priste.. T.. velice ctive a vubec.)

skvělé, nabitá zbraň ! t v

oldsares: Tomu se právě říká umění ;o)))))))))

Vždyť neříkám, že ne. Jenom forma obvykle příliš svazuje, nutí autora do nudných frází s nudí. Ale tohle se ti povidlo.

Oprava: a nudí

ma to v sebe velku dynamiku...paci sa mi!!! t*

Krásný:) Jej to je krásný:) Děkuji za zážitek Můj upřímný t*

***!

Líbí se mi to. Rytmus a veršování i obsah. TiP*, joo?

Už jsem ani nečekal, že při přísném dodržení formy lze napsat něco čtivého a smysluplného. Tip.