Proměna pokáním netratí

Ve jménu humanity

milovanému slinu jedovatou

do tváře bez rozpaků plivneme,

na oplátku pak v čase vánočním

jablíčko zručně rozkrojíme

pod hvězdou smutkem zářící,

falešné sliby darujeme si,

prý s úctou, láskou a navěky spolu,

proč nevěřit na med,

je-li nám kolem úst mazán

a na jazýčku se nám rozplývá,

nač myslet na hroty trnů

medovicí tak hustě obalených,

až se nám při naši naivitě zdá,

že pouhé kousnutí do nich

ublížiti nám nikterak nemůže,

planost veškerých nadějí

však potoky slz nezastaví,

ani zázrakem nevysuší

tváře zoufalstvím uplakané,

láska coby medicína léčivá

vskutku darována byla nám,

avšak člověk při své mrzkosti

léčivku v jed rázem proměnil.