Trochu jiný Neruda

Polena v krbu si hrají své staccato

a jejich život se v teplo mění.

Za stolem ti dva, co mají už naváto,

nějaký bard a pán jeho lenní.

Pán zvedne pohár a vykřikne: „slavný den,

dolej si druhu též plnou číši“,

druhý se zamračí, již notně ovíněn,

otazník velký mu z očí čiší.

„Promiňte pane, však jakápak oslava,

jsem, to se omlouvám, málo znalý,

ráno to bude zas jen hlava bolavá,

co kdybychom si teď pauzu dali?“

„Nesnaž se Bušku můj hrát brouka mrtvého,

i když ti odpouštím, máš v tom zmatek,

Jako bys nevěděl, že je zas čtvrtého,

takže jsi pochopil, že mám svátek.“