Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJen malý šarlatový puntík
Autor
annnie
Jen malý šarlatový puntík Matylda, sobota 19.6.2021 v poledne
Včera
cestou do práce
pod rozzářeným nebem
pár kroků před náměstím
v proluce mezi služebnou městské policie
a výdejním okénkem restaurace Sokolovna
našla Anna uprostřed chodníku
dvě spící ptáčata
Ležela kousek od sebe
holá
šedá
s průsvitnýma růžovýma nožičkama
však to znáte
S křidélky, která se ještě nikdy neroztáhla k letu
nebo snad jednou jedinkrát
S kůží tenkou jak hedvábný papír
S ještě nedobarvenými, světlounce žlutými zobáčky
Se škvírkami nevidoucích očí
S krčky zalomenými v úhlu smrti
Tichá navždy
Křehčí než vzdech
Anně se v té chvíli
chce taky utichnout navždy
Kolemjdoucí se trochu diví,
když se Anna shýbne
rozkládá bílý kapesníček
a velmi, velmi opatrně
do něj balí cosi maličkého
a – podívejme – ještě jednou
Ach jo, Kainare,
tvůj vrabec byl aspoň starej
a jenom jeden
Bláhová Anna se kousek vrací
ukládá ptáčky mezi větve bujného keře
jak matka do postýlky
Ach jo, Bože,
prosím, dej,
ať jsou duše těchhle dvou dětí
u tebe blažený
A budou-li se muset znovu zrodit,
kéž mají příští život i smrt
lepší než tyhle...
Byli tak stateční? Zvědaví? Hledali mámu?
Tenhle příběh, jak vidno,
nemá uspokojivé vysvětlení ani happyend
jedině snad,
že ta tělíčka
poslouží nějaké hladové kočce za potravu
Jedině snad,
že Anna zas trochu
procvičí svý srdce
Nikdy se neptej,
komu zvoní hrana...
Nu co
Anna pokračuje v cestě
a na chodníku
zůstal všehovšudy
maličký šarlatový puntík
26 názorů
8hanko, já moc děkuju za odezvu, za tvoje spoluprožívání... Jak asi chápeš, psaní je pro mě (jako asi pro každýho) prostředek, jak se vyrovnat s příliš silnejma emocema...
Moc se těším na další setkání s tebou. Pá a.
smrť patrí k životu, ale...mám rada (takmer) všetko živé, rozum chápe, že jedno zvieratko je potravou druhému, že nie všetky mláďatá prežijú, ale ak mám byť svedkom ich lovu, smrti, veľmi to zabolí... slzy k životu patria tiež, kiežby bolo viac tých od radosti a dojatia...
zvláštne, keď Ťa čítam, vidím tie drobné telíčka bez života, krehkú ženu s citlivou dušou, ktorá ich jemne berie do rúk...postupne čítam Tvoje diela a stále viac sa zamotávam do ich čara...je to veľmi príjemné...ďakujem
Black,
Dagmaram,
Lucie,
moc děkuju - trochu pozdě (po návratu z no-wifi zóny), ale přece. A velmi potěšeně. A přeju krásnej letní čas! Pá a.
Helen, moc díky. Čápi mě fascinujou, miluju je a toužím mít na domě vlastní čapí hnízdo... Něco podobnýho jsem takhle sledovala asi před rokem - dvěma...
Měj se krásně, pá a.
Přiznám se že jsem taky "změkl". Holt nic naplat prostě jsem od přirození bulimik jelikož bulím docela často. A to navzdory tomu že prý chlapi nepláčou. A to se taky přiznám to mám úplně u zádele. Jak už jsi tu v komentářích zmínila nebylo Tvým plánem nás dojmout. Přesto však se Ti to podařilo. A tak
Vám poděkování a vřelá objetí...
Annnie, sice smutné, ale jak píšeš, je to život... Je to ta krásně napsáno, že doopravdy k tomu nic není potřeba dodat. Možná jen to, že mě naprosto pohltila a dostala poslední sloka! Dobrá prácička :)
Přeji pěknou odpolední neděli! Papapa.
komentář netřeba...*/*****************************************
Helen Zaurak
24. 06. 2021Jasně, děti a vůbec všechna mláďata, mezi něž patřili i ti dva malí ptáčíčkové, by si měli hrát, skotačit, mít radost z objevování světa, do kterého se narodili. Když toto nestihnou, neboť smrt může přijít někdy strašně rychle a znenadání, je to smutné. Každý by měl mít možnost ochutnat života alespoň po určitou dobu...
Snad tě trochu utěší následující odkaz, sleduji ho občasně již docela dost dní, mladí čápi na hnízdě, v živém přenosu kamery nad hnízdem! :-) O čápata se stará jejich otec Bukáček, když maminka Barunka nešťastně zahynula. Jedná se o unikátní pozorování a sledování toho, jak starostlivost čapího táty a jeho vztah k mláďatům funguje v živé přírodě :-)
Tady je odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=3-UdOsBsyXQ
Morticia Adams
24. 06. 2021Ach....
Zeanddrichu, děkuju, to je pro mě moc krásný slyšet. To je totiž přesně moje ambice: malovat skizzy, obrázky a obrazy - slovy...
Přeju krásnej den a.
((...)).
Stále znovu a znovu mne fascinují tvoje podrobné a přesné, a přitom tak poetické popisy:)
Dievča, nene, prosím, nechtěla jsem vás rozplakat! Ale za ten soucit moc děkuju. Přeju, ať ti dnešní den proudí vesele radostně spokojeně, pá a.
dievča z lesa
24. 06. 2021pridávam prúd sĺz ... možno sa do hniezda pritrafilo kukučie mláďa ...**
Annie - za toto tak čierny funebrácky bod.
Mala som 6 rokov, keď sme s kamarátkou pochovávali andulku a spievali nad jej hrobom "Mendocino". Niekde medzitým sa natáčal rozhovor s jej otcom.
/ / / / ...to nic...jenom zkouším sklon...jako v první třídě...za ten dnešní den...
...míře citu vložené do písmenek rozumím...řekl bych, že jsi nepřelila, A. (Jiříku)...
Měj se
Cassy, díky... Doufám, že to nevyznělo příliš dojákově, to bych nerada. Pro toho, komu by se to zdálo přesmoc čítankový, viz výše má odpověď Kočkodanovi...
Měj den jak z čítanky pro prvňáčky, pá a.
Kočkodane, pochopils to velmi správně. Nechci hrát čtenářům na city, ale tohle jsem napsat musela jako náhradu za ty nedožitý životy... Samozřejmě: nedožitý z našeho lidskýho úhlu pohledu.
Měj se krásně. Punctum. Anna
Evženie... Vždyť to víš. Patří to k životu...
Měj dnešek veselej veselej veselej!!! Pá a.
Kočkodan Anně za ten vlastně pietní akt děkuje. Má u něj plusový puntík.
To se dělá? Po ránu mne rozplakat?