Ta zezdola 5

Ta zezdola 5

U některých jedinců s bezmeznou oddaností systému, bylo možné použít výjimku nabídkou něco za něco. Posloužíš nám, posloužíme tobě. Takovou osobou, prošlou veškerou poslušností a závislostí na lásce k rodné straně a sovětskému svazu se měla stát i ta zezdola. Alespoň ona si tím byla jistá. Dopadla však jinak. Její žádost o vstup do strany, přes doporučení od ZO ČSM, a dokonce třech ručitelů, byla zamítnuta.

Formálně jí byla dána naděje. Zamítnutí žádosti nebylo zdůvodněno jejími postoji nebo vlastnostmi, slabými zásluhami, ale příbuzenstvím se strýcem, žijícím někde v západním Německu, kterého ani neznala a nikdy osobně neviděla. Nevysvětlené odmítnutí v ní zanechalo zmatek. Změnilo to její představu o uvědomělém občanství a zásluhách, které si představovala.

Zklamání si začala posilovat pochybnostmi. Jaká já vlastně jsem, jaká bych chtěla být, jaká bych měla být. Změnila si účes. Nechala se ostříhat na kluka, znatelně pohubla a začala se líčit. Změny se nejpozorněji povšimla stará penzistka Kuchařová, která bydlela v chodbě vedoucí do bývalého krámu, naproti jejímu bytu.

„Nějak voníš krásko,“ povzneseně se na ni ušklíbla, „snad se nebudeš vdávat, ty má dobroto!“

„Cha,“ odfrkla odmítavě, „kdo by si mě asi vzal soudružko. Musel by bejt slepej a hluchej!“

„Jen se nedělej,“ prohlížela si ji zvědavě, „dyk jich tady vokolo chodí dost z ústavu od konečný.“

„Jó z ústavu hluchoněmých,“ pochopila narážku, „to bych si musela vyvrknout prsty, abych se domluvila, A potom, oni nejsou slepí, jen neslyší a nemůžou hlasitě nadávat.“

Naštěstí se s Kuchařovou tak často nepotkávala. Její smutek se však prohluboval, ztrácela náladu, a ještě více zhubla. Začal jí trápit žaludek a díky pozornosti doktora, dostala předepsané léky a doporučení lázeňské léčby. Její praktický lékař znal tragický osud jejího otce, a tak jí pomohl získat křížkový poukaz na léčebný pobyt v Karlových Varech.

Byl poslední týden dubna, ale Květu uvítaly Karlovy Vary nádherným, slunečním počasím. Z nádraží, které bylo zanedbané a plné odpadků, jela taxíkem do Sadové a ohlásila se v recepci lázeňského domu Květen. Ještě neměla ani vybaleno, když do pokoje bez zaklepání vklouzl velký kufr a za ním vyšší, štíhlá postava s fialovými načechranými vlasy a výrazně nalíčeným obličejem s fialovými rty.

„Nazdar, budeme si tykat, jó?“ oslovila ji přímo bezprostředně, „já jsem Líba, rozvedená, bezdětná a bezstarostná. Hele, budeš někoho balit?“

Dostala Květu do velkých rozpaků, ani nevěděla, jak odpovědět. O možnostech jakéhosi balení vůbec neuvažovala. Brala tu příležitost ke zlepšení zdraví vážně. Po chvíli zamyšlení ji rozhodně odpověděla: „Jmenuju se Květa. Koho bych balila prosím tě, ani s tím nepočítám.“

To je dobře,“ s úsměvem odpověděla Líba, „já už na to taky nejsem zvědavá. Tyhle lázeňský manželství se nevyplácí. Nevíš, na koho tady narazíš. Je to tu samej šustil a podvodník. Ošustit a opustit. Pak se starej holka. Kdepak, pryč s tím. My si vystačíme.“

Po obvyklých administrativních záležitostech a vstupní prohlídce se seznámila s procedurami, pitným režimem, který byl pro ni natolik složitý, že se považovala za ztracenou. Koupele, masáže, zábaly, cvičení na tolika místech byly pro ni záhadou celé dopoledne.

V poledne dostala v rozlehlé jídelně přidělené místo u stejného stolu jako její spolubydlící. Velké nadšení neprojevovala, za to fialová Líba byla nadšená a hned ji seznamovala se zvyky a výhodami.

U stolu v jídelně seděli ve čtyřech. Tři ženy a muž profesorského vzhledu s mírným bříškem. Chodil k jídlu vždy první, žádných rozhovorů se nezúčastnil, rychle snědl své jídlo a hned odcházel. Působil v tomto prostředí jako zkušený pacient. Po dvou dnech se vyskytla příležitost, že seděl u stolu s Květou sám.

„Promiňte, že jsem se nepředstavil, jsem Novák a už jsem tady po třetí. Vy bydlíte s tou paní s fialovým přelivem?“

„Ano, bydlíme spolu, trochu jsme se seznámily, ale jinak o ní nic nevím.“

„Už vám nabízela porridge? Všichni ji tu znají, říká se jí fialový nebezpečí. Je to lovec. To poznáte.“

„Nic mi nenabízela, a myslím, že na nějaké seznamování ani není. Alespoň mi to tak říkala.“

„Však uvidíte, tak nashledanou v poledne. Dobré zažití.“