Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmečka
Autor
Gora
Inspirováno skutečným příběhem z doby pandemie na jaře 2021.
Štěkot psů postupně umlkal.
Muž s klíčem se přidržoval pevných kari sítí. Kašlal tak, že připomínal štěkající srnu. Sípal jako zadřené ložisko. Psy v klecích neznámé zvuky natolik zaujaly, že po jejich směru natáčeli slechy.
Muž sundal ceduli: Azyl pro týrané psy a odemknul.
Sledovalo ho sedm párů očí. Obcházel kotce a zvedal kovové petlice. Strhnul roušku z obličeje, protože psům vadila. Ihned přestali vrčet. Rotwajler, doga, čuvač, americký pitbul a pár dalších vycházeli na prostranství před klecemi. Zůstali bezradně stát.
„Jděte, kamarádi, běžte, máte volno! Utíkejte,“ zaskuhral správce sotva popadaje dechu a ukázal prstem kupředu, do tmavé krajiny. Zapotácel se.
Bon, nejmohutnější ze všech, váhavě vykročil. Sklonil svoji hlavu nad ležícím člověkem a pomalu olíznul horečkou opocené čelo.
Spatřil, jak v listí stromů zasvítily blížící se reflektory. Citlivé uši zachytily houkání sanity. Rychle se blížila.
Dal se do klusu. Hlavně už být co nejdál od hluku a světel.
Vzduch voněl po jaru, po volnosti. Dalších šest psů se rozutíkalo za ním.
Bon je instinktivně vedl do nezabydlených svažitých lesů a luk v místech bývalé státní hranice. Po dlouhém, vyčerpávajícím běhu se zastavil.
Terén zrovna vybízel vytvořit si na vyvýšenině strategický pelech s výhledem do všech stran. Bon ulehl na kamenný výstupek a s vyplazeným jazykem prudce oddechoval. Ostatní se naskládali kolem.
Právě se zrodil přirozený vůdce smečky.
Psi po zbytek noci odpočívali. Naslouchali tlukotu svých poplašených srdcí, nalepeni jeden na druhého.
Východ slunce už jim nedal spát. Bylo třeba se napít. Stačilo sejít loučkou do údolí k Ohři. Bon svým citlivým čenichem zkoumal možnosti k lovu. Řeka plná tajícího sněhu přitahovala zvěř. Ucítil stopu divokého králíka, bažanta, ale vše přebil čerstvý pach srnčího.
Vrátili se na kamenný hrbolek, pozůstatek zbořeného stavení. Bon zahlédl na kraji lesa srnu. Napjatě sledoval, kudy se bude ubírat. Štěstí stálo při nich, necítila psy.
Kraťounce zavrčel a vyrazil proti srně. Rotwajler a těžký čuvač ho následovali. Bon byl vysoký skoro jako srna a skočil jí na hřbet, ostatní se věšeli na zadní část jejího těla, ale srna byla mrštná a vyklouzla ze psích tlap jako by nic a zmizela v křovisku na kraji lesa. Tam psi neměli šanci.
Bon zklamaně očichával chuchvalec srsti, který uvíznul v drápech. Nikdy nebyl nucen sám si něco ulovit, ale hladu zažil dost na to, aby byl ochoten jej snášet. Chtějí-li přežít, musí se dostat k potravě.
Další noc se smečka přiblížila k vesnici Hrozňatov.
Oříšci ve dvorech je ucítili a postupně se rozštěkali. Lidé občas vykoukli z oken.
Jenomže tři dny bez jídla učinily své. Hladová zvířata ztrácela ostražitost. Na kraji vísky byla chalupa se zahradou, odkud se nesl lákavý pach.
Střídali se v hrabání. Pitbul a lovecký pes podlezli plot a tesáky rozpárali jemné pletivo. Králíci vyskakovali v hrůze z chatrné boudy přímo do hladových tlam. Ostatní kličkovali ve tmě, hledali na zahradě otvor k úniku, ale za ním číhal Bon a velcí psi.
Sytá smečka se později rozvalila na své mohyle a trávila.
Policie z Chebu měla toho rána nahlášen výjezd ke zničené králíkárně. Pátrání po zdivočelých psech, kteří byli spatřeni ve vsi, a nikdo netušil, odkud se vzali, začalo.
Beran vedl své stádo na cíp louky. Tráva teprve začínala pořádně růst, ale ovcím po zimních měsících, kdy přežvykovaly v chlévě staré seno, náramně chutnala.
Mezi ovečkami se pletla jehňata, občas se napila mléka.
Pro Bona a jeho druhy slibný pohled.
Přiblížil se ke stádu jako první. Ostatní se rozestavili tak, aby mezi nimi nemohlo proklouznout ani jehně. Podlezli ohradník podhrabaný pitbulem.
Mečení a nářek ovcí probudilo ve psech instinkty, díky kterým se jim nahánění zvířat v ohradě zdálo zábavné bez ohledu na to, že už byli nasyceni. Huňatý plemenný beran s cedulkou v boltci, který stál v nejzazším koutu pastviny a rozháněl se po nich rohy, to byla ta pravá výzva!
Psi ho obklíčili a beran couval.
Kam se podíval vyděšenýma mandlovýma očima, všude vyceněné zuby a horký dech. Udělal ještě krok zpět.
Zřítil se ze skály, kde končila loučka, na silnici do mezery mezi projíždějícími auty.
Zvuk hasičského auta kdesi pod skálou nechával smečku psů řádících na louce chladnými. Pomalu se vzpamatovávali z lovu. Beran jim nečekaně zmizel. Někteří ještě hodovali na mladém ovčím mase.
Bon zaštěkal k návratu. Vyčerpaní psi vykročili směrem k lesu.
Mezi stromy se objevily lidské postavy. Postupovaly v rojnici.
První uspávací střela zasáhla Bona, druhá rotwajlera, který mu vyběhl na pomoc. Neměli úniku, za zády hrozila skála s propastí a před nimi muži v uniformách.
Psi procitli v chebském útulku.
Ležící Bon se v kotci zhluboka napil vody z misky, kterou před něj postavil člověk. Šedá doga nejistě vstala a začala hlubokým hlasem výt. Ostatní členové smečky se k Bonovu vytí postupně přidávali.
52 názorů
Dobrej příběh, dobře napsaný, pěkně dramatický, pěkně to ukazuje, jak my lidi dokážeme dělat kardinální hlouposti i je napravovat... Tip a.
Janino, moc mne těší tvá slova, děkuju, sama cítím, že jsem to trochu uspěchala, no co už, nevím, zda se k tomu někdy vrátím, v tvorbě pořád hledím do budoucna:-)...
Strhující příběh. Četla jsem se zájmem. Moc se mi líbily některé jakoby až poetické postřehy na začátku: "Kašlal tak, že připomínal štěkající srnu. Sípal jako zadřené ložisko." Škoda, že podobných metafor nebylo v textu víc, myslím, že by ten jinak věcný popis zajímavě ozvláštnily. Přestože je v povídce hodně drsných míst, kde psi loví a zabíjejí, paradoxně na mě nejvíc zapůsobila už ta počáteční scéna... ten kontrast nebezpečných psů a bezmocného člověka, ten okamžik, kdy muž v horečce padá a Bon mu olízne obličej.
Zase musím obdivovat, jak jsi to podala, jak díky tvému vyprávění necítím ten příběh "černobíle", jak ty zdivočelé bestie vlastně musím chápat...
Kamarátke dvoch psov poľovníci zastrelili - počítam že bez mihnutia oka. A navyše tých psov poznali. Žiadne uspávacie strely a ani snaha zavolať majiteľovi, aby si ich vzal...
Děkuju, Květoni, jsem potěšena, že to tak vidíš... ale vždy si říkám, že kdybych tak nespěchala... atd, možná to znáš.
Květoň Zahájský
07. 07. 2021Dát psovi svobodu je stejné, jako pustit o Vánocích kapra do rybníka. Tolik k poselství příběhu. Co se týče literární stránky, úroveň je vysoká, zpracování dramatické a napínavé, příběh se čte jedním dechem bez zaškobrtnutí o nějaké rušivé momenty.
díky, několikrát jsem tu větu přepisovala, lebku odstraním... ovečky - byla tam i jehňata... ale opravím...
Karle, myslivci by si nebrali servítky... naštěstí o psech věděla policie a ve spolupráci s veterinářem zakročila... díky.
Asi měli psi štěstí že nenarazili na myslivce. Kdoví jak by dopadli, kdyby se tak stalo. Dramatické, rád jsem si přečetl.
Dalesi, přesně jsi vystihnul - jako chovatelka psů mám stejné zkušenosti. Mají to v sobě... Děkuju.
Naprostá pravda, psi jsou pořád smečkoví lovci, i po těch tisících let s lidmi. I panelákový tlustík na nožičkách zvýšeného jezevčíka může překvapit, když se za příhodných podmínek dostane "do společnosti" která dostane příležitost. Stačí dva další, jenom o hlavu větší. Najednou se rozdělí, každý z nich okamžitě ví, kam běžet, přičemž azimuty se podle terénu a směru větru můžou lišit i o 90°, a spolu dohromady tu srnu dostanou.
I já jsem jaksi rozpolcený, takže se přidávám k Hance. A samozřejmě i k tomu, co píšeo tobě.
Jjjj...to chápu....jo a to sovo mělo být eminentně....čili vynikajícně:-)))
Ivi, děkuju, to víš, být mi o pár let méně:-)), kupř. doga Bon by u nás našla domov... ale už to nejde.
blacksabbath
06. 07. 2021na počátku všeho je nezodpovědný člověk......napsala jsi to emenentně....P.S. jak tě znám...nejraději by sis je vzala domů.......*/*****************************************
Rád jsem od tebe zase něco četl a nezklamal jsem se. Excelentně zpracované téma podle noticky na webu. Tomu říkám práce mistra. Takové vcítění může mít jedině člověk, který má ke psům a nejen to, ke zvířatům blízký vztah. Ty máš navíc dar příběhu dát tvar a smysl. Závěr, jak ty říkáš patetický, korunuje dílo. Komentáře, byť různé úrovně, dobře reagují na obsah v souladu s tvým záměrem. Ukázat na přirozené chování psů, kterým člověk poskytl svobodu, aniž mohl dohlédnout její následky.
Napřed jsem si myslel že to bude jen nějaká "ptákovina" o psech.
Ale nakonec jsem prokoukl tu hloubku. Jak to já vnímám a cítím tak je to především o SVOBODĚ. I když jak už to tu někdo zmínil - psi a lidi patří k sobě. Třebaže tam někde úplně dole/vzadu je pes stále ta prapůvodní šelma... No a člověk? Kdo ví...
Nakonci jsem úplně vyměkl...
Jarmilo, děkuju, jak přesně to měli psi v Německu, to nevím, byly to možná jen dohady, že je vypustil těžce nemocný člověk... pes a člověk patří k sobě, snad vše dopadne dobře.
Irenko, to je zajímavý příběh, sugestivně napsaný. Psi se zřejmě v azylu moc dobře neměli - zavření v klecích, kdoví, jak to bylo s jejich stravou. Majitel byl nemocný a bohužel ho nenapadlo nic lepšího než psy vypustit do volné přírody. Neuvědomil si, co to bude znamenat nejen pro ně, ale i pro hospodářská zvířata v okolních vsích. Mohl zavolat do útulku nebo na policii, že se kvůli nemoci nemůže o psy dál starat. Ještě, že psi byli odchyceni a předáni do útulku. Prohlédla jsem si jejich fotky. Snad alespoň někteří najdou nový domov a dobré lidi, kteří se jim budou věnovat. TIP
Je to poutavě napsané.
Blbé je, že když se týraný pes dostane do útulku, tak je vlastně jako v kriminále. Tu volnost bych jim přála. Škoda že se nemůžou třeba pást. :)
https://www.regionzapad.cz/zpravodajstvi/hroznatov-sedm-psu-ponechanych-v-lese-n-158485/
Máš pravdu, Irenka, ako vždy na začiatku boli nezodpovední ľudia...chápem, že hladní psi potrebovali loviť, no následné vyčíňanie už byť nemuselo...ale takto to vidím ja a nie oni...
fotky som našla, sú krásni, ide z nich rešpekt, keby boli od začiatku v iných rukách ich život mohol byť iný...
Díky, Hanko, jsem taky pocitově v podobné situaci. Ovšem prapůvodní příčinou /byl to azyl pro týrané psy/ byli opět nezodpovědní lidé...
Na snímcích Policie z Chebu jsou ti psi vyfoceni... jsou nádherní a obrovská plemena. Dá se to snad najít na - Zdivočelí psi Hrozňatov...
napísané skvele, vieš podať situáciu tak, ako keby si bola jednou z nich - psami aj ich obeťami...
po prvý raz som rozporuplná...či skôr, prvý raz mi nebolo ľúto psov, ale zvierat, na ktoré útočili...
Díky, Renato... možná bych jím chtěla být, ale ne z útulku... ale naším:-)
Ireno, nebylas v předchozím životě psem? Je to tak živě popsáno,jako bys to sama prožila...
Aru, bylo... on pán neměl, kdo by se o jeho zvířata postaral, a bylo mu strašně zle, tak je pustil... skutečný případ. Díky.
Děkuju mockrát, Safiáne.
Ten azyl byl v Německu, psi přešli na naše území...
Sípot je má představa o člověku, jehož plíce napadl covid... naštěstí jsem nikoho takového zatím neviděla.
Zaujalo. Stále jsem čekal, co z toho vyleze. Sípavé štěkání srny jsem slyšel před pár dny na Šumavě. Také se mi ukázala statná jelenice (tedy laň).
Taky by se povídka mohla jmenovat Návrat k předkům. Podařilo se ti, Ireno, příběh náležitě zdramatizovat.