je to jako pozorovat zvuky Braillovým písmem

pro Viviana Mori:

Poslechla jsem svým způsobem Norsko 1, vypadla z černého lesa a přestěhovala se nad lom. Jako tichý pozorovatel.

Přišel za mnou. Princ. Byla přesvědčená, že už není, bude mu tak kolem šestnácti let. Nevím, jak je to možné, ale došel k té lavici na okraji palouku a koukal ne mne a já na něj. Byl to přelomový den. Protože nic v životě, co cítíme doopravdy, není zbytečné. Už to vím.  Děkuju. 

pro Musaši

Z okna koupelny vidím vysílač, Praděd...musel bys v tom lese být každý den, znát ho, nejsou to jen stromy, spát v něm, slyšet tmu a její zvuky...děkuju moc.

Oslovila mě nejvíc že všech básní z tvé poslední doby.  Přečtu si ji ještě několikrát.  Víc teď říct nedokážu 

Na včerejšek byly hlášeny bouře, ale nakonec přišel jen déšť. Ale ocenil jsem naprosté ticho během onoho deště, jaké nepamatuji. Bydlím ve čtvrti zbohatlíků, kde se permanentně něco přestavuje, hrčí sekačky nebo elektrické nůžky na živý plot, nebo se ozývá sbíječka. A včera - ticho jak v devatenáctém století.

Les máme za humny, ale kdybych chtěl mít takové lesní zážitky jako ty, musel bych sednout na vlak a jet do Beskyd.

Pro Musaši

Byla jsem včera les.  Najednou se ozvala, ale byla daleko. Pak z druhé strany a už hnedle docela blízko. Od té doby, co mne honila po lese z ní mám respekt. Tenkrát najednou ztichli ptáci, keře kolem se nepatrně vlnily, jako by je pročesávala rukou.  Začal hrát mobil v kapse. Uhodila  do dubu přede mnou . Psi utekli. Odštípla mu větev a svlékla z kůry. Mám ji doma is tou spáleninou, jako strom... No, včera došla ze dvou stran, jak třískla do stromu před posedem, tak jsem byla ráda, že jedu domů.  Dneska tu taky od rána bouří, chtěla jsem jít se psy, ale počkám, raději.   :) 

Mně(bohužel) teď prakticky každý den plní hlavu bouřky. Dříve byly bouřky párkrát za léto, dnes jsou na denním pořádku. Minulý týden nám rozmlátily kroupy zahradu a na dnešek jsou hlášené zase.

A jinak - průtrž za průtrží - a pak zas pár dnů vedra. Ještěže ty průtrže svědčí alespoň lesům.

Pro Gora:  Já si tu teď šmudlím dětské říkačky k fotkám z lesa. Mám oblíbeného malíře, ilustruje dětské knihy, Filip Pošivač. Na jednu svou kresbu mi tužkou připsal nasratá holubinka, pro...křičí tak, až kolem ní lítají větvičky a to jsem celá já, když se rozčílím. Směju se tu, děkuji Ti...  :) 

Pro Cassy: Já jen to svý děkuji.  :) 

Pro Musaši:

Teď jsem prakticky pořád les. Probouzím se nad ránem, to odlétají od krmiště káňata, sovy, je tam zásoba myší, že. Před čtvrtou začnou ladit ptáci. A obloha převléká barvy, rychle. V jednu chvíli ukáže i tu sytě růžovou, pak vybledne, nedbalky jsou pryč...je modré, připravené na den.  Tyhle chvilky mám moc ráda. Děkuji za připis, moc, budu se těšit. 

Phyl, jen nás "trap" dál, stojí to za to!!

Máš jedinečný styl a básně velmi životaschopné. Díky za ně. Piš.

Líbí se mi nejen to, s jakými obrazy tvá poezie pracuje, ale i to, jak tvá poezie zní. Nejen obrazy, ale i "hudba" čtenáře do sebe vtahují.

Z mého hlediska je zvláštní spojení havranů a červánků. O totéž se pokouším v básni Smrákání na východě, kterou jsem ještě nezveřejnil.

chrlení obrazů, které se zvolna usazuje, aby povědělo...

Pro Gora, Alegna, Evženie: Děkuji za zatavení, moc. 

Pro Norsko 1: Taky děkuju, už Tě nebudu trápit.  

Pro Abakus: Ta poslední je o Frýdě, lovecky vedená, drsnosrstý jezevčík, má krásné mandlové oči...zdravou srnu by nikdy nedohonila, pokud je něco nemocné, udělá, co udělá, je to šelma a já tomu nezabráním. Loni mi po porodu málem umřela, ochrnula na zadní nohy. Už je to lepší, zase chodíme, jen pomaleji. Ona je můj život, mám chovnou stanici ze Zátorské tvrze...asi tak nějak. Děkuji. 

Pro Benetka: 24. 6. mi umřela máma. Nevím, co se stalo Tobě?  Zvláštní. A děkuji. 

Pro lawenderr: Kdysi jsem pro něj napsala jeden ze svých prvních textů. Byla jsem tam, když přišel o ten roh, viděla, jak spolu bojovali. Když teď zavolám Princi, objeví se dvě hlavy s točitými rohy, syn a vnuk, jsou zvědaví...  :) Mám fotky, ale z mobu nic moc. Nechce se mi tahat foťák, stačí, když nosím Barunku.. Ona v těch vysokých travách neujde a mne po tom očkování bolí ruka, mám ji jako kdyby bez vlády...děkuju Ti. 

Prince teda vnímám hooodně rozostřeně - ale asi to tak mělo vyjít, jen pocit, že tam někde je (jako když se dívám na tvoje fotky - hledej Frýdu:) Co má přijít, přijde - na nás je jen být ostražití a rozhlíželi se ... bo něco přijde třeba jen jednou

A ten Život je hodně živočišnej ... no a není snad? :) Ale pak se rozloupne jako ořech a my vypadnem ... a právě to louskání je možná to, proč tu jsme - nebo ne? :) živočišnost je jen zelená supka, ořech je pod ní pěkně trpkej i šťavnatej  - a pak uschne :))) Konec rozboru básně, dávej na sebe pozor a nelez na posedy - konec hlášení v nesrozumitelném jazyce! - rozumíš, že?

nemyslím si, že srny s prkusnutými hrdlami je to, čo by som rada videla, čítala, počula. 

Autor - poľovník?

Moc se mi líbí, neobvyklá spojení a obraty. Velmi originální.

Pompézní bolehlav. Takových vycpávek a klišé, nelíbí se mi nic

Silné a křehké, bolavé, přesto něžné... spojení slov nespojitelných vyjadřuje nevyjádřitelné vždycky žasnu

Moc pěkné, pro mne víc Život... ale obě...