Krvesaj a Nekronella III

Po návratu z oběda všechny ve třídě překvapilo, že už tam Vlad seděl a měl na sobě černé oblečení. Měl černé tričko, černé kalhoty a dokonce i černé lakýrky, které mu byly podezřele velké.

„Vlad je dneska drsný,“ naklonila se Laura k Nekronelle. „Je celý v černém, jako nějaký gotik. Jak to mohl stihnout, tak rychle se převlíknout o přestávce na oběd?“

„Prostě si domů zaletěl,“ opáčila Nekronella překvapené Lauře. „Vlad se totiž umí proměnit na netopýra,“ dorazila ji novou informací.

„Tak to kecáš!“ vyhrkla zmatená Laura.

„Nekecám,“ ušklíbla se Nekronella.

Mezitím zazvonilo a do třídy přišla třídní Olga s tlustou knihou v podpaží. Také měla několik obrázků, které pověsila na tabuli.

„Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, z rodu Habsburků,“ zahájila hodinu dějepisu, „byla arcivévodkyně rakouská, královna uherská, královna česká a markraběnka moravská. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně…“

„Marie Terezie byla upír,“ prohlásil najednou temným hlasem Krvesaj.

„Cos to říkal, Vendelíne?“ zeptala se ho překvapeně paní učitelka.

„Že Marie Terezie byla upír a Jozef II taky,“ dodal klidně Vlad a opřel se do židle s převahou znalce.

„Marie Terezie nebyla upír,“ pokoušela se s ním nejprve diskutovat třídní učitelka, kterou nic jiného nenapadlo. „Byla to pokroková panovnice, která během své vlády prosadila reformy, které vedly k větší centralizaci a efektivnosti řízení její říše. Období její vlády je označováno jako osvícenský absolutizmus.Jak jsi na to přišel, že byla upír?“

„Podívejte se tady na ten portrét,“ ukázal Vlad na tabuli, kde na začátku hodiny učitelka rozvěsila portréty Marie Terezie a jejího syna. „Ten strnulý postoj, podivné volánky, takhle žádný smrtelník nevypadá,“ přistoupil pomalu k tabuli. „A ta barva obličeje, určitě je nemrtvá!“

„Správně!“ vykřikla Nekronella, aby ho podpořila. „Je bílá jako mrtvola, ale přitom nás sleduje očima.“

Děti se zachvěly hrůzou a začaly se rozhlížet.

„Je to jen obraz,“ zkoumala zaražená učitelka vlastní obrazové materiály. „Malíři v té době zřejmě nedokázali namíchat sytější barvy, nebo to taky mohlo být v módě.“

„A Jozef II je taky jasný,“ pokračoval nelítostně Krvesaj. „Kolem krku nosil pořád šátek, aby nebylo vidět kousnutí.“

„Má pravdu, ten šátek tam je!“ vykřikl ze zadní lavice Mirek Pokorný, který za normálních okolností během každé hodiny dějepisu spal. „Jsou to oba upíři!“

„Děti, počkejte tady, já někoho přivedu,“ srolovala Olga oba portréty a chvatně vyšla ze třídy.