Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřírodní živel
Autor
Litarts
-
Vánek si se záclonou hraje,
ovívá a osvěžuje tvář.
Také slunce, dnem dozrávaje,
sčítá své teplo i jasu zář.
-
Oblohou ptáci poletují,
však ta se zvolna zatahuje.
Oblaka šedá, tmavá plují,
vánek sílí, již vítr duje.
-
A k letní bouřce se schyluje,
ale co to, vše se rozplyne.
Ta záměry ještě piluje,
místo výbojů hledá jiné.
-
Jaké to jen běsnění bouře,
kde padají stromy i domy.
Kolik škod, zlomení a hoře,
jaké nebývalé pohromy.
-
Vánek si se záclonou hraje,
mírně prší, svěží z venku chlad.
Slunce, také létem jak zraje,
sčítá své plody na každý pád.
-
44 názorů
Pane Litartsi, nemá smysl dál něco rozebírat.Svůj závěr jsem si udělal a poslal vám ho v komentáři k jiné básni. Tím považuji diskusi za skončenou.
Ale vždyť je to v básni logicky napsáno. Osobní sled vývoje počasí během dne, kdy se schyluje k bouřce, která se ale rozplyne. Potom zamyšlení nad tím, jaké hrůzy se dnes někde dějí. A opět návrat zpět.
Trochu mě to zarazilo spíš obsahově. Vánek, potom vítr duje, pak zase nic, pak najednou bouře, padají domy a stromy, pak zase vánek. Co je tedy smyslem básně? Že počasí je dnes nerozhodné?
Ty prostředky přece čtete v těch básních. Pokud se něco v nich různým způsobem opakuje, tak z toho lze vyvodit do jisté míry i určitá schémata. Ale já nejsem teoretik, abych se svými básněmi takto zabýval. Já to prostě tak cítím, proto tak píši.
Co chcete vysvětlit, proč používám to či ono tak, jak požívám? To vyvěrá z obsahu psaného, z mé vlastní specifiky, z mého myšlení, cítění a chápání věcí. Když to nemůžete pochopit, tak jak Vám to mám vysvětlit?
Pane malíři, proč malujete tak, jak malujete? Protože jsem takový.
Pane Litartsi, promiňte, zase jen řeči beze všeho smyslu. Vy vždycky napíšete něco jako navazuji na klasiku a rozvíjím ji svými moderními jazykovými prostředky. A právě vysvětlení, co jsou ty vaše prostředky nás zajímá. V mém případě musím říci zajímalo. Vydržel jsem to dlouho, ale ani moje trpělivost není nekonečná.
Moje básně nejsou vulgární, právě naopak. Pokud je označujete takto, tak není opravdu o čem diskutovat. Píši svoji vlastní poezii, ne poezii jako mnozí jiní. Navazuji na klasiku a rozvíjím ji svými moderními jazykovými prostředky. A každou báseň po všech stránkách dopracovávám, nepíši pohodlné zápisky nebo nějaké polobásně. Ty moje působí, jako bych o poezii nic nevěděl? A co je to poezie? Odvozená schémata z básní. Odvoďte si nějaká i z mých, život je mnohostranný. Pokud něčím vybočuji z těch zaběhaných schémat, tak to může být i novátorský počin.
Pane Litartsi, je mi líto, pokud se vás můj komentář dotkl. Ale můžete si za to sám. Kolikrát jsem vám spolu s několika dalšími nabízel diskuzi a vy jste nám povýšeně plival do tváře. Napsal jsem jen pravdu. Slovem vulgární rozumím nezušlechtěný, primitivní, nikoli sprostý. Vaše básnické prostředky jsou právě takové. Možná že schválně. Co ale dělat, když působí tak, jako byste o poezii nic nevěděl? Diskuzi se asi bráníte proto, že vůbec nevíte, o čem je řeč a neuměl byste odpovědět. Proto raději strkáte hlavu do písku a mažete. Ale úplně špatné to s vámi není. Alespoň to přiznáte.
Poslední Váš komentář jsem smazal, neboť je subjektivně lživý a urážlivý. Jste úplně mimo.
Vulgárním způsobem? Tak to určitě ne. A i minimalistická zkratka může vyjádřit obsah vyjadřovaného. Píši básně v rozpětí 3 - 10 slabik ve verši.
A co to Staroměstské náměstí, když jste na to narazil?
Pane Litartsi, váš poslední řádek reaguje na poznámku, která se vás vůbec netýká. Odpovídá na zmínku Santie o komunitním chápání poezie.. Ale máte pravdu, píšete i pro mne. Zajímá mě každé vybočení ze stereotypu. Strukturální zvlášť. Vy ale zkoušíte velmi vitruozní formu velmi nevirtuozním, dalo by se říci vulgárním, způsobem. Tady nemá cenu rozebírat jednotlivé básně, přístup je všude stejný. Navíc si věc komplikujete použitím velmi krátkého verše, kde není žádný prostor pro vyvažování.
Pokud kritizujete nějakou konkrétní báseň, je třeba uvést kterou. Které mé experimentální verše srovnáváte třeba s verši Jana Zahradníčka, a s kterými. Co se týče těch některých mých experimentů, tak to jsou jen odbočky, zkoušky. Také by mě zajímala ta moralistní houžev.
Co se týče úpravy prvních částí Máje, dostal jste odpověď tam.
Narazil jste i na mé názory ohledně dostavby Staroměstského náměstí, ale patrně ne na můj mimosoutěžní návrh (viz Blog idnes.cz, PeopleLovePeople.com nebo Pise.cz). Ten obsahuje urbanistickou, architektonickou i funkční ideu pro dostavbu.
Píši blbě pro potěšení komunity? Píši tu pro sebe a pro toho, kdo mi porozumí. Ale i pro Vás, jak je vidět.
San, co říci o komunitě? Pro mě je to sociologická kategorie. Ne umělecká. Takové hraní si na umění, které uměním není (v lepším případě). V tom horším ... ani nebudu pokračovat. Takže tvé nadšení nesdílím. Lepší je dělat věci po svém, třebas blbě, než je dělat blbě pro potěšení komunity.
Pane Litartsi, přečetl jsem si několik prvních básní z vašeho seznamu. Pěkně plynou, až na jednu moralistní houžev, a mají i svůj obsah- O to více překvapí, jak jste naložil se svými "experimentálními" verši. O jejich povaze a zdaru už tu bylo řečeno dost a dost. Navíc nejsou aní vaším vynálezem. Pěstovali je, s mnohem větší pokorou, důsledností a umem zejména manýrističtí básníci. Z novějších u nás myslím Zahradníček, který do nich zabalil něco traklovských nálad. S daleko, daleko větším umem.
Narazil jsem i na vaše názory ohledně dostavby Staroměstského náměstí. Ve své době se zdály průkopnické. Ohmanovskou inspirací byla poznamenáno několik návrhů. Jiné chtěly uvést náměstí do barokního nebo dokonce předbarokního stavu. Zadavatel i porota na věc neměli názor a tak ocenili od každého směru něco. Dosavadní tápání ukázalo, že bez investorské a urbanistické ideje se může soutěžit do aleluja a pořád to bude k ničemu.
Radovan Jiří Voříšek
11. 07. 2021mění se to z hodiny na hodinu:
nejsem tvůj učitel, máš jinou třídu .... 8 h 15 min
to bylo a nyní jsem učitelem já ............ 9 h 56 min
to je z hodiny na hodinu
Radovan Jiří Voříšek
11. 07. 2021mění se to rychle, koukám, z hodiny na hodinu
To bylo a nyní jsem zase učitelem já, toho svého. Opět jen pro někoho, samozřejmě.
Radovan Jiří Voříšek
11. 07. 2021to je bezva
Nemám před sebou bariéru nedotknutelnosti Máchova máje. Jen jsem se nechtěl (marně) opakovat.
Konkrátní básně, která mají uvedené problémy, jsou ty, ve kterých jsem ti to v komentářích psal. Další jsou ty, pod kterými ti to podrobně vysvětloval Safián a další. Samosebou, nečetl jsem všechno a mnoho se mi komentovat nechtělo, bylo by to pořád dokola.
K vysvětlování z tvé strany už taky došlo:
Že je text dopracovaný a propracovaný, že nerozumím obsahu a proto ani formě, že vytváříš vlastní rýmované formy, transformuješ formy klasické, nejseš dogmatik, že neumím psát, že kritika je výsledkem konkurence, jde o kontinuální návaznosti na klasiku, slabiky nepočítáš podle mrtvých formálních schémat, rytmus a akcent máš v souladu s obsahem, kritika vychází z mé kulturní nedostatečnosti, netrpíš pitomými nápady a kritika je chybou kritika ... zapomněl jsem něco?
Mrzí mě, že se mi nepodařilo do předchozího komentáře vložit obrázek, výstřižek obrazovky se zvýrazněným úryvkem z uvedeného zdroje. Na druhou stranu opravdu nechci nikterak útočit či osočovat. Do jisté míry rozumím tomuto ušlechtilému pojetí tvorby, ale zdá se mi, že ohledává pouze meze izolované (sebe-středné) individuality, ideální stav. Opomíjí formativní fázi směřující ke zmiňovanému cíli a příslušnost jedince k širšímu kontextu, společenství.
Opakuji, nelibuji si ve vyostřené konfrontaci. Upřímně by mě zajímalo, jak jste načerpal své literární zkušenosti a zdatnost.
U vašeho díla Z OBOU STRAN mě zaujalo vyjádření "Každé umění je v jedné hlavě." Ovšem. Pokud v ní setrvá... Na Písmáku však svěřujeme svá umělecká díla mnohohlasé kolektivní hlavě. K poezii obecně se také vlekle pojí otázka Co tím chtěl básník říct? Potíž je v tom, že se pak pitvá to, co autor řekl/napsal, či jak to vyznělo. Inspirační zřídla mohou být neodbytná, třeskutá. Ve světle individuální autorské zkušenosti bezprostřední záznam může působit zřejmě a dokonale. Reakce čtenářů se však nemusejí shodovat s vizí autora, autor může být rozladěn, zklamán.
Zkušený básník, který prezentuje svou tvorbu, by měl trénovat nejen samotný písemný projev, ale také schopnost korigovat umělecký tok textu s ohledem na příjemce, a na případné nesouladné komentáře reagovat s pokorou.
Jistě, existují různá literární kolbiště, ne jen Písmák. Ale tady si dovoluji vyzdvihnout výraz komunita. Vděčím jí za svůj tvůrčí růst. Ač jsem v předchozích letech časově jako studující máma nezvládala reagovat na každičkou hvězdičku, obdivný či šťouravý komentář, všech si velmi vážím. (Nyní se snažím novým komentářům u mých děl udělovat alespoň tip, když ne adresnou odpověď). Osobně zjišťuji, že po zbrklém vypořádání se s inspiračním třeskem mnohdy vlastně nevím, co jsem svým dílkem chtěla říct: totiž že původní intenzita prožitku a záměru sdělení může ochabnout. Ale od čtenářů se dozvídám, že si text dokáží interpretovat po svém, jinak, než jsem zamýšlela, než pro mě aktuální vyjádření znamenalo. Sama báseň pak (pro mě) nabývá na rozměru díky zpětné vazbě, tomu, že se čtenáři dělí o své pojetí. Původní text tedy (přesto) může fungovat. Baví mě, že prvotní mnou procítěný text často dodatečně získává svůj vlastní život. Reakce čtenářů mě obohacují, povzbuzují, upozorňují, čeho si při psaní všímat příště. (A svou autorskou samolibost přitom nenechám rdousit.)
Netajím se tím, že mě víc baví uvolněnější verš, ale čtenářsky se snažím nacházet cestu i k vázané formě. Uznávám, že z hlediska rytmu či jiných náležitostí nejsem adekvátní oponentkou. Přesto, a když zrovna zde byla rozpoutána tato debata, nepřestanu se ohánět požadavkem autorské dbalosti na působení díla na čtenáře. Vzhledem k tomu, že zacházíte s pojmy dosti svérázně, věřím, že i toto mohu zahrnout pod skladebné problémy.
Kritickému posouzení Máchova Máje jste se raději vyhnul, protože máte před sebou bariéru nedotknutelnosti tohoto díla. Vázané verše tam jsou, ale i diletantsky násilně vázané, a jejich rytmus? Někde dobrý, jinde hrozný. Mnohdy nepřehledné spleteniny přírodních obrazů s dějových prvky.
Uveďte mi konkrétně některou z mých básní, která má skladebné problémy. Pokusím se Vám vysvětlit její specifické vlastnosti.
Nenapsal jsem - všichni klasici jsou špatní, ale všichni, O KTERÉ JSME SE OPÍRALI v příkladech.
Na Máji šlo o příklad pro tebe, když ses hádal o rytmu vázaného verše. Šlo o příklady, jak vázaný verš vypadá. Nikoliv o délku díla, tvé možnosti jej přečíst,… nic takového.
Percepční skladebné postupy, které opět zmiňuješ (mimochodem - pokud o skladebných postupech napíšeš, že jsou vnímavé, zní to zvláštně a spíš než odborně to vypadá na hru na odbornost).
Ale budiž, asi jsi myslel - percepce skladebných postupů, tedy vnímání skladebných postupů. A právě tvoje skladebné postupy (ne všude, mnohde jsou ok) ti u tvých děl komentujeme kriticky.
Santi€: Já ji spatřuji naopak ve věrohodnosti vnitřního prožitku psaného, v mravnosti, duchovnosti obsahu, kreativnosti, kultivovanosti slova a technické vyzrálosti formy díla. Člověk je složitá bytost, s dobrými i špatnými vlastnostmi, myšlením a projevy. Čím ale vyváženější jsou jeho vnitřní obsahové složky, tím objektivnější roviny vnímání dosahuje. Umělecké dílo je o rovnováze ducha, skrývá tušené a odkrývá toužené.
Kritizujete moje básně, ale když jsem se po letech znovu začetl do Máchova Máje, nezbylo mi, než napsat o něm to, co jsem napsal. Přečíst celou báseň je pro mne prakticky nemožné. Ale to je mistr, který je již nekriticky přijímám se vším všudy. Jen si ten Máj přečtěte znovu, alespoň část, ale kriticky tak, jak kritizujete moje básně. Co tam je prohřešků proti dobrému verši, nehledě na percepční skladebné postupy a rozsah díla. Zkusil jsem trošku upravit jeho první dvě části, ale nemá smysl v tom pokračovat.
Nikde jsem nenapsal, že všichni mistři a klasici jsou špatní. Mácha tam má také dobrá místa. Četl jste např. alespoň něco z básnické prózy Jana Čepa, povídky, které napsal do své emigrace před komunisty v roce 1948?
Nejspíš jsem již v určitém nadhledu, díky věku, svým zkušenostem, znalostem a nebojím se vyslovit i schopnostem. To není povýšenost, ale také ne falešná skromnost. Každý ví, na čem stojí.
Jemnost, ano, ta z těch veršů čiší. Přejemnělost, ale také až nevěrohodnost, nepřirozenost. Zdráhám se zeptat, v čem tkví kulturnost poezie. Opřeme se o odborný zdroj:
Říkal jsem si, že třeba zahodíš nebo umenšíš tu svoji neopodstatněnou povýšenost. Mýlil jsem se. Škoda.
K té tvé, proklamované vyzrálosti a zkušenostem, k propracovanosti veršů, stavbě nových uměleckých programů, publikování na mnohých serverech ... mám jediné:
PROČ TO NENÍ NA TVÉ TVORBĚ VIDĚT?
Já vím, nepochopil jsem, ... sám píšu mizerně (vlastně jsi nikdy nereagoval jinak), ostatně stejně jako tvá díla nechápou všichni, kteří ti napíši kritiku. A mizerní, nezralí, bez zkušeností, ... jsou i všichni mistři a klasici, o které jsme se (marně) opírali v příkladech ...
Ano, napsal jsem spoustu mizérií, ale taky přijal s vděkem, že mi na ně někdo poukázal, ztrácel s nimi čas v můj prospěch. A i když se mě kritika někdy nezdála, alespoň mě přivedla k opětovné analýze, k přemýšlení a kolikrát k vylepšení dílka.
Pane Litartsi, spíše než o patník se přerazím o vaši poezii. K vaší zkušenosti, vyzrálosti a vyspělým uměleckým programům vám mohu jen blahopřát. Jsou ze světa, který patří jen vyvoleným.
Naopak, patřím k přicházející generaci, jež svými schopnostmi, věkem, tudíž i zkušenostmi a vyzrálostí staví nové umělecké programy. A vy se můžete třeba přerazit o křivý patník.
Pane Litartsi, to, že občas navléknete na myšlenečku věnec, ještě neznamená, že jste se dotkl poezie. Možná patříte k odcházející generaci, která to nepochopila. Viz předmluva pana Krále k Holanovým překladům.
Jakým způsobem počítá se čtenářem? Svým. Nechtěl jsem, aby ten krutý živel s někým zacloumal i zde. Píši svou jemnou a kulturní poezii, nic vyumělkovaného a neživotného.
Jo, a to euro tady mám také, díky.
Kombinace: pravý alt+E. Propracovaný záměr...v pořádku. Jakým způsobem počítá se čtenářem? Údajný prožitek je zahalen poněkud vyumělkovanou neživotně působící fazónou. Pouze se dělím o svůj čtenářský dojem: živel? nezacloumal mnou.
Safián: Je vidět, že mou poezii nechápete, nevnímáte obsah, tudíž nerozumíte ani technice jeho vyjádření. Ta je již dávno propracovaná. Píši o životě, ne nějaká prázdná básnická schémata. Předveďte sám dokonalou báseň, abych se zasmál.
Santi(klávesu s euro nemám): Vše je tu propracovaným záměrem, v obsahu prožitého i formálním zpracováním. Nemám zde co měnit či dál rozvíjet.
Barvitě vykreslené vrtochy počasí, avšak dosti splývavými odstíny. Ojedinělý zajímavý obrat - bouřka piluje záměry. Nepatrné plus za všímavost. Ale co dál? Třeba nějakou osobnější a osobitější paralelu bych brala, s prostorem pro představivost, ne jen ofouknutou tvář.