Sněhobílý tanec

Jen úzká vyšlapaná cestička v hlubokém sněhu

spojuje nás se světem

stojíme uprostřed tanečního sálu

jehož povrch je bílý a rozprostírá se do všech stran

Přestože mám na krku teplou šálu

cítím trému a napětí

protože tanec za přítomnosti jediného reflektoru visícího na noční obloze

který nám svojí září proměňuje taneční parket ve třpytící se povrch

vyvolává úsměv na mé tváři

k tomu miliony sněhových vloček

všude okolo nás

jakoby je sám Bůh seslal dolů k nám

aby vytvořil kouzelnou předehru v nás

Pomalinku začíná sněhobílý tanec-

Tanec mého života!

Přestože vůbec netancuji

na tuto chvíli jsem dlouho čekala

abych se svojí jediné lásce

v mrazivém větru oddala

abych se mohla nechat vést jeho kroky

jako po celé ty dlouhé roky našeho přátelství

abychom nejen roztančili svoje těla 

ale i svoje srdce

Spojili naše dvě duše v jednu jedinou

každý sebemenší krůček navždy obtiskli do hlubokého sněhu

abychom v sobě nikdy nezapomněli

ctít lásku, pokoru a něhu!!!