Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePředstavení
Autor
Gora
Kulturák na maloměstě hlučel, nabitý k prasknutí.
Alois si nervózně procvičoval prsty. Povytahoval jejich jednotlivé články, až pokřupávaly. Pohledem zkontroloval loutky ve staré proutěné bedně. Pár maňásků, rekvizity. Natáhnul si cvičně na pravou ruku Kašpárka. Tak jako tak se potřeboval rozmluvit.
„Vy raraši, pijavice, vejlupci,p-š-t!“ zachrčel. Odplivnul do umyvadla v rohu šatny. Sakra. Jde to, ale dře to. Holt únava hlasivek jako každej rok před vánočními svátky.
„Lojzo, jdeme?“ zaklepal na něho bedňák a šofér v jednom, důchodce, který představení provázel hrou na klavír. Alois vztekle mrsknul loutku do bedny.
Otevřel nakvašeně dveře. „Prosím,“ pozval kolegu dovnitř. S povzdechem navléknul kostým, pletenou vestu s jedlí na hrudníku, a vykročil tak razantně, jak mu dovolovaly krátké nohy.
„Tě pic, ten má náladičku, to zas bude pochcanejch,“ pomyslel si pomocník. Popadl koš a kráčel za Aloisem, zasloužilým umělcem.
Opona a potlesk. První pásmo písniček. Zvířecí zvuky, hudba, zvuky. Rambajs. Takový, že hlava třeští, v uších zaléhá.
Levé předloktí jako forbína. odkud promlouvá maňásek. Děti musejí mít fantazii, aspoň ty, které se horlivě hlásí a cpou na jeviště, že chtějí s Aloisem účinkovat.
„Deset dětiček kolem šesti až osmi roků,“ vyhlašuje herec a hned vítá dobrovolníky rozličnými zvuky. Děvčátka kvokáním, tlustější děti hlasitým chrochtáním, a rodiče se hrdě rozhlížejí – vida ho, Mistra, zasloužilého umělce! Právě našeho Lukýnka přibral na scénu!
Bombarduje děti dotazy.
„Co dělá tvůj tatínek? Zedníka? Tak to má taky takovéhle kladívko,“ vytahuje z kapsy gumové a klepne hocha přes prsty. Chlapec sotva zadržuje slzy, ale maminka v první řadě se usmívá.
Děti se zhoufovaly jako vlaštovky kolem Mistra a společně recitovaly humornou básničku. Jakmile někdo zapomněl slova, přiletěl záhlavec, štípanec nebo herda do zad.
„Nemehlo, narovnej se,“ hraje s dětmi imitátor známé „chodí pešek okolo“ a co chvíli plácne spoluúčinkující přes zadeček bytelným pendrekem. Rozladěný klimpr provází kakofonii řehtání a kdákání, potlesku, smíchu a pláče. Atmosféra viditelně houstne, dostupuje vrcholu.
Mistr se opájí svojí mocí nad publikem a zároveň je nesnáší, ty smrady, rozmazlence, vysmáté ksichty, které se v bláhovém nadšení tolik podobají jemu, když jako pětiletý účinkoval v dětských filmech. Pokud ho do role nevybrali, zatancoval doma otcův řemen a schytalo to i pět sourozenců, ale co už dnes na tom záleží, když může splatit vše, a stonásobně.
Tihle vejlupci se hlásí dobrovolně, tak jim sem tam nějakou vrzne.
Alespoň nikdy nezapomenou, jaký jim ten hodný, jedinečný a nejlepší Mistr, zasloužilý umělec a milovaný strýček všech dětí uštědřil pořádný štulec do života!
39 názorů
kvaji, děkuju, nemělo to být primárně o určité osobnosti, ale mnoho lidí poznalo:-)...
Tak tohle se mi opravdu líbí. O tom Mistrovi se něco podobného říkalo. Na tom ale nezáleží. Zpracovala jsi to skvěle.
Ježiš, já jsem slepá. Vidím tvé miniatury prozaické a povídky, ale nahoře celou sbírku veršů nee... zastřelit málo... teda mě...
Taky myslím, že by měl básník povstat... některé byly moc fajn, mám dobrou paměť.
Jů, Majaksi, tys i básník? Já tě mám pořád za "čistého" prozaika! Tak sem s básněmi...
Traumatické zážitky z dětství se často zadřou pod kůži a v dospělosti musí ven... Pěrfektně napsané.
Tahle povídka z tvé tvorby zdá se mi vybočuje. Zpracováním i tématem. Prostředí loutek a mňásků je mi blízké ještě z dětských let. Navíc je to zahalené v takovém jemném tajemnu. Jen si tápej čtenáři. Strýček Jedlička mě napadl též, ale asi by to mohlo pasovat na minulé umělce všeobecně. Sálá z toho ale zvláštní napětí, místy s hororovým prvkem a to je myslím nejcennější. T.T.T.
Evženie Brambůrková
15. 07. 2021U táty v práci ho měli na Mikulášké besídce. Šla jsem si jako šestiletá pro balíček a nechtěla jsem. On byl takový divný. Nakonec šel se mnou táta a taky se moc nesmál.
Luboši, jak je zřejmé, onen Mistr skutečně zanechal dost neblahých stop v dětských divácích... díky i za další vzpomínku...
Irčo, já dám svůj pařát do ohně za to, že ty by ses k mé dětské ručce podobným způsobem nikdy nechovala.
Jednu bývalou Písmačku pan Antonín při představení také oslovil. Ptal se dětí, čím by chtěly být. U ní pronesl poznámku v tom smyslu, že z ní bude asi učitelka vzhledem k době možná použil i slůvko soudružka), když nosí brýle. Ona kamarádka ho dodnes velmi mírně řečeno ve svém srdéčku s láskou nenosí. Kdyby tvoje dílko četla, tak by jí třeba vzpomínka na dávný našňupávací (ona by nejspíš použila výživnější výraz)zážitek již velmi dospělou hlavičkou prolétla. (samozřejmě si teď na amatérském literárním webu jen hraji na amatérského spekulanta)
Ano, nikdo by si svoje křivdy neměl vylévat na dětech.
Mě zaráží, proč byl Jedlička tak úspěšný. Nikdo z vychovatelů, kterými jsem prošla žádné vyrážení zvuků nepodporoval. Ani ve školce natož ve škole. Ani doma. Já jsem po tom netoužila, takže mě to nevadilo.
Hanko, bylo by dobré, kdyby se všichni dospělí chovali k dětem, jak se má, jinak je to začarovaný kruh... tvého Kašpárka měly děti jistě rády:-))
smutný príbeh, deti by nemali dostávať rany za rany dnes už dospelých...radosť z divadla vystriedal strach, bolesť...
my sme mali bábku Gašparka doma, navliekala som si ho na ruku, pred spaním deťom rozprávala "jeho hlasom" rozprávky, traumu z toho nemali, aspoň dúfam...
Diano, já o tom nic nevěděla a vzala na představení syna, bylo to děsivé... děkuju.
Báječné zážitky za oponou, kde snad ze stínu vystupuje Jedlička a macha unaveného rutinéra, který řeší své komplexy na dětských hercích a divácích. Bezva.
Doufala jsem, že to není pravda, že je to vymyšlené....ale napsáno velmi dobře
Irenko, pěkně jsi popsala zajímavý zážitek z představení, který měl být veselý, ale když herec záměrně způsoboval dětem bolest jen proto, že ji snad sám zažil v dětství, veselý nebyl.
To je neštěstí. Když rodič není spokojený s tím, co dítě dělá (to si myslím, že to tak bylo podle toho jak byl ambiciózní v jeho dětských letech) a když se živí kokrháním, tak to urážkám jen nahrává. A dětské publikum je takové, že se rádo směje, třeba i tam, kde by to dospělý nečekal.....
když člověk dospěje, měl by se na to prostě vykašlat přehlušovat svojí bolest vytvářením další, zvlášť na dětech je to největší svinstvo
Aru, díky, no, může to tak být, částečně samozřejmě fabuluju, domýšlím si...
no je to smutný Goro, dobře jsi to podala, ono tak bohužel funguje, že se lidi musí bez důvodu mstít na dalších nevinných a šířit svoji černotu dál, je to hnus
annnie, blackie - nechci konkretizovat postavu herce, nicméně... ano, vlastní zážitek... díky oběma moc!!
Irčo...noteda....to je představení.....za Mistrem se asi skrývá stýček Jedlička???...bych tak řekla......ouplně by tvoje ...skvělé napsání!!! na něj sedlo....vlastní zážitek?..................
Kdysi mi o něm Honza Borna vyprávěl příšernou historku: Strýček Jedlička má děti pěkně v řadě na jevišti: "Tááák, děti, a teď a každý z vás pěkně zazpívá, jaké povolání má jeho tatínek!"
"Můj táta je pé-kař"
"Můj táta je zééd-níík"
"Můj táta je proda-vááč"
"No výborně, děcka! A teď ty, Pepíku. Jseš Pepík, viď, Pepíku? Néé? To nevadí, Pepíku! Tak jen zpívej!"
"---"
"Ale no tak, Pepíku! Snad bys nebrečel! Takovej velkej kluk! Tak honem!
Děti! Pomůžeme, Pepíkovi! Zpí-vej, zpí-vej!"
"Zpíí-vej, zpíí-vej!"
"No tak, Pepíku! Ty snad nevíš, co je tvůj tatínek?!?"
"Můj táta je mrrrt-vej!"