Krvesaj a Nekronella IV

Po nějaké době se paní učitelka vrátila do třídy s pomenším pánem v obleku, kterého většina dětí ještě nikdy neviděla.

„Tady pan ředitel by vám chtěl říct pár slov,“ představila třídě onoho vetřelce.

„Milé děti,“ chopil se iniciativy ředitel a sedl si na okraj katedry. „Po škole se šíří podivné zvěsti, že někteří z vás propadli upíří mánii. Nic proti tomu, je to roztomilá kratochvíle, ale jen pokud to nezačne ohrožovat výuku. Paní učitelka mi prozradila, že někteří z vás se jako upíři nejen oblékají, ale dokonce naznačují záhrobní spojitost s historickými osobnostmi v probírané látce."

„Ne někteří, jen já,“ postavil se Vlad, celý v černém. „Jsem totiž upír z dávných časů, takže o tom něco vím,“ rozhlédl se vítězoslavně po třídě.

„A já taky,“ přihlásila se hned Nekronella, která v tom kamaráda nechtěla nechat samotného. „Jsem temná upírka z dávných dob.“

„Ale víte o tom, že upíři ve skutečnosti neexistují, že?“ zeptal se jich nerozumně pan ředitel. „Že to jsou jen takové báchorky pro malé děti.“

„Upíři existují,“ opáčil klidně Vlad. „Píšou se o nich knihy, točí se drahé filmy a mají dokonce i své kluby. Jsou všude mezi námi, jelikož jsou nemrtví. Vy sám jste možná taky upír a ani o tom nevíte.“

„Vendelíne, co si to dovoluješ!“ skočila jim do rozpravy paní učitelka. „Obvinit tady pana ředitele z toho, že je upír!“

„Vždyť vypadá jako upír, paní učitelko,“ přidala se na stranu kamaráda okamžitě Nekronella. „To sako vypadá jako rubáš!“

„Jen klid, paní kolegyně,“ začal uklidňovat situaci pan ředitel. „Tohle vyřešíme logickými argumenty,“ sebevědomě se usmál. „Takže za prvé, kdybych byl upír, tak bych o tom věděl, nemyslíte? Za druhé, upíři ve dne nevycházejí a za třetí, žádní upíři neexistují!“

„Jenomže my dva prokazatelně existujeme,“ odzbrojil ho Vlad Krvesaj.

„Dobrá, tak navrhuji menší pokus,“ zasmál se připravený ředitel a vyndal z kapsy malé zrcátko. „Jak mi tedy vysvětlíš, že tě v tom zrcátku docela dobře vidím,“ namířil na něj ten maličký předmět.

„Protože to zrcátko má jako odrazovou plochu hliníkovou fólii,“ dostal ho připravený Vlad. „Kdyby bylo ze stříbra, jako kdysi, tak by to možná fungovalo, ale hliník nám upírům neškodí!“

V tu chvíli pan ředitel pochopil, že první kolo argumentačně prohrál a potupně vyšel ze třídy, opatřit si starodávné zrcadlo se stříbrnou odraznou fólií.