Krvesaj a Nekronella VI

Den nato se hrozný upír Vlad Krvesaj i temná upírka Nekronella rozhodli celé třídě ukázat, kdo je tady pánem. Především Vlad, jakožto nejslabší kluk ve třídě, po iluzi moci už dlouho toužil a upírská image mu v tom mohla významně pomoci.

„Nekronello, nemáš chuť na krev?“ zeptal se Vlad hlasitě spolužačky hned o první přestávce po vlastivědě, dávaje si záležet na tom, aby ho zbytek třídy slyšel.

„Samozřejmě,“ zalhala hlasitě Nekronella, které byla mimochodem krev nadevše odporná. „Už od rána mám na čerstvou krev hroznou chuť!“

Třídou proběhlo mrazivé zachvění, znásobené tím, že už i Nekronella začala chodit celá v černém. Dalo jí dost práce, projít šatník po babičce, aby našla ten správný černý šátek, který babička nosila na pohřby a nyní v něm vzbuzovala záhrobní nálady.

„Mám tady čerstvou lidskou krev,“ pokračoval nenuceně Vlad. „Ráno jsem ji vysál školníkovi, když dřímal na lavičce,“ a vytáhl předem připravenou lahvičku s červenou tekutinou. Byla to griotka, kterou ráno odcizil otci z baru.

„Fuj, teplá krev!“ opáčila jejich spolužačka Laura, která začala zvažovat, jestli se bude s Nellou ještě dál kamarádit. „Krev od školníka bych nepila, bude určitě plná alkoholu.“

„Podle mě kecají,“ přidal se Mirek. „Chtějí být jenom zajímaví. To není žádná krev, podle mě je to rajčatová šťáva. Skoro bych se vsadil!“

„Chceš se napít?“ provokoval do Vlad. „Nebo se bojíš!“

„Jasně že se nebojím,“ chvástal se Mirek.

Vendelín mu beze slov podal lahvičku. Mirek, který se nechtěl ztrapnit před celou třídou, obsah lahvičky najednou vypil.

„Je to dobré, ale hrozně sladké,“ dodal po chvíli přemýšlení. „Nevěděl jsem, že krev je tak sladká. A ten alkohol tam taky cítím!“

„Vždyť jsem to říkala!“ vykřikla Laura. „Školník je alkoholik! Navíc je tady další upír! Kolik vás proboha je?“

„Já nejsem upír,“ začal blábolit Mirek, kterému griotka mezitím stoupla do hlavy. „Že jo, Olgo,“ obrátil se na učitelku, která právě vstoupila do třídy.

„Jak se to chováš, Mirku?“ podivila se třídní. „Je ti nějak špatně?“ zkoumavě pohlédla na jeho kalné oči.

„To je z té školníkovy krve, kterou mi dal vypít tady Vendelín,“ zákeřně udal Krvesaje spolužák.

Učitelka čichla Mirkovi ke rtům a otočila se k hlavním podezřelým, oblečeným v černém.

„Vendelíne a Nello, pojďte se mnou oba do kabinetu k panu řediteli,“ rozkázala jim.

„My upíři do kabinetu nemusíme,“ zkoušel odvrátit katastrofu Krvesaj. „Jsme nemrtví! Smrtelníci nad námi nemají žádnou moc!“

„Upíři do kabinetu možná nemusí, ale žáci tam musí určitě!“ otevřela dveře a Vendelín s Nellou ji poslušně následovali.