Letná

Letná

V uličkách kolem Milady, letenské tepny, přibývá kaváren. Lidé posedávají venku, popíjejí kávu, dopřávají si sekaninové dorty a hodně toho napovídají. Kde není kavárna nebo vinárna, je prodejna zeleniny, meruňky svítí jako sluníčka, rozkrojené melouny se smějí a třešně by chtěly k tetovaným hipsterkám za trička.

Z přízemního okna se nesou hlasy Rusů krátících si sobotu karbanem. Zanedlouho u jednoho objeví skryté eso v rukávu a z okna ho vyhodí; adin dva, spočítá boule a uteče směrem ke Spartě. Dvě ženské nakládají kombík až po rysku, chystají se na hory, z apartních šortek jim kypí zadky, s trekingovou obuví jsou připraveny je zpevnit a vystavit instagramu.

A dvoumetrový vousáč v trenýrkách, padesátník se psem, kráčí zadumaně kolem. Berou ho pochybnosti, zda se s vraždou manželky přece jen neunáhlil. Vždyť na světě je krásně.

Krásná žízeň

Je půlnoc a někdo na ulici tluče na kravské zvonce. Patrně dorazil z hor a na město si nemůže zvyknout, tak si cestou domů, noční Letnou, dopřává zvuk, který mu tak chybí. Až přejdou mraky a měsíc rozleje mléko svého svitu, ustrne s hlavou obrácenou vzhůru, otevře ústa na šířku vemene a ustrne v úžasu: všude je krásná žízeň.

Hipsteři

Je to jako káva bez kofeinu. Hipsteři, revolucionáři bez revoluce. Vymezují se vším, ale jsou to jen prázdné znaky: všechna ta tetování, podivuhodná móda, názory, postoje, životní styl. Všechno je jen styl. Jejich předchůdci, hippies, ještě mysleli své deklarace vážně, naplňovali je: hlásali svobodnou lásku, tedy souložili s každým; hlásali svobodnou mysl, propadali drogám; hlásali nezávislost, tedy žili na okraji systému. Hipsteři už ani nic nehlásají, z deklarací převzali symboly vhodné k estetizaci a ty dávají na odiv. Pozoruji tu predčasně unavenou mládež na Letné, která se stala jejich útočištěm, a jen tak přemítám.