Pan Vrtiška: Záhada mizejících turistů - Díl první (Spolupsaní)

Na nočním stolku oddychovala Nokie 3310, když tu se rozsvítil displej a rozvibrovalo se tělo Nokie a spustila se melodie: "Cink cink cink cinky linky cink cink cink."

"Haló, tady Vrtiška, záhadolog, toho času rozespale telefonující s vámi, co si přejete?"

"Tady Jan Czerny, jsem rodák z Čech provozující hotel Sad Wednesday v Honolulu. Pane záhadalogu, vaše slavná záhadologická odhalení se dostala až sem na Havaj. Mám pro vás veledůležitou záhadu, ztrácejí se tu turisti, prosím o urychlené vyřešení, letenky jsem pro vás rezervoval a zaplatil, informace máte v smsce."

"To jste mě ale mile úplně překvapil, hned se přichystám i Ferda bude určitě nadšený."

"Děkuji vám, prosím přileťte co nejrychleji, turisti tu mizí skoro před očima."

'Záhada mizejících turistů, no to tu ještě nebylo,' myslel si Vrtiška, když studoval smsku na svoji bytelně věrné Nokii 3310.

"Ferdo, vstávej, máme případ, musíme na Havaj, rychle! Tak se sbal a oblíkni mě, víš jak mi všechno dlouho trvá."

"Ňaf, haf, haf," souhlasil Ferda, mrknul do skleničky na rosničku, aby zjistil jak bude, rosnička seděla skoro v polovině žebříčku a držela deštníček - tedy chladněji a deštivo. Ferda vzal mapu a položil rosničku na mapu Havaje. Rosnička popolezla nahoru, složila deštníček, vzala si sluneční brýle a začala se mazat opalovacím krémem - tedy horko a slunečno. Ferda se snažil pacinkou trochu posunout žabku níž, aby nebylo tak horko, ale žabička se nedala, až to Ferda vzdal. Úhledně si složil hračky, granule a psí šatečky do kožených brašen. 

Jiří mezitím pil kafe se zubní pastou, aby se nezdržoval v koupelně. Kokosové ořechy v lednici nenašel, a tak se naladil na Havaj melounem, který rozsekl tak, že se rozprsknul po celé kuchyni a tak si raději dal sušenku s kolečkem salámu.

Když Ferda přežehlil Jiřímu šaty, tak ho oblékl a učesal na přehazovačku, protože Jiřímu začínali řídnout vlasy, i přesto že si Jiří potíral hlavu Bierhanzlovou mastí, narazil mu buřinku na hlavu a do ruky deštník a sám si zapnul pláštěnku a natáhl kapucku, když ale vyšli ven, bylo slunečno, ani jeden mráček. Ferda vrhnul pohled na skleničku se žabkou, ta se ale rychle otočila, aby se jejich pohledy nesetkaly.

"Nezdržuj Ferdo musíme na letiště, toho prezidenta, France Josefa, nebo jak se jmenoval."

Ferda zahrozil žabce, ale pak jen mávl pacinkou. "Na Havaji bude tvoje příbuzná určitě lepší meteorolog než ty," pomyslel si a vedl páníčka nejkratší cestou na letiště.

Sotva tam dorazili už slyšeli v letištním rozhlase výzvu.

"Žádáme cestující na lince Praha - Honolulu, aby se urychleně dostavili k odbavení! Letadlo roluje za pět minut!"

"Ňaf, haf, hauf!"

"Nojo, Ferdo, jen dám kufr na ten pás a už běžíme. To by tak bylo, aby odstartovali bez nás."

Letuška nechtěla Ferdu pustit mezi cestující, ale když se pan Vrtiška prokázal sms pozvánkou od Jana Czerného, uhladila si sukni a ofinu a bez dalších průtahů je pustila do letadla.

"To bude asi velevážený pán ten pan Czerný," pravil Jiří Ferdovi, který mu seděl na klíně.

"Já jsem si myslel, že budeš muset mít přinejmenším náhubek a nebo nedejbože budeš muset cestovat v zavazadlovém prostoru."

"Nhau, nhauf," odpověděl Ferda po psím.

A to už zazněl hlas letušky: "Připoutejte se prosím!" Ještě se usmála na Jiřího a letadlo se vzneslo.

Jiří měl nastudováno, že průměrná doba letu z Prahy do Honolulu je 25 hodin a 5 minut. Ovšem s dvěma přestupy. Přes Amsterdam a San Francisco nebo Frankfurt nad Mohanem a Seattle nebo Mnichov a San Francisco nebo Paříž a Los Angeles nebo Frankfurt nad Mohanem a Los Angeles. Ale jejich letadlo letělo přímo!

"Ty Ferdo, ten pan Czerný má ale dlouhé prsty. Že by to byl mafián a někdo se mu mstil unášením turistů?"

Ferda jen zatřepal ušima. Ale náš záhadolog si tuto myšlenku zapsal do svého poznámkového bloku.

Pokračování příště.......