Melodie života

Díky moc za super ukázky, máš naprostou pravdu. Ještě k těm ukázkám, otevřela si mi oči, opravdu, takže moc díky :))

Ty moje ukázky jsou dost kostrbaté, myslím, že je to hodně tím, že mám nerovnoměrně počty slabik. Bylo by třeba, abych tomu věnovala více času... :D

Je pravda, že v té první sloce se nejspíš moc často mění energie, kterou nesou slova jednotlivých řádků. Nekvíc bije asi do očí to "tělo tepoucí vášní," protože je to takové divoké, ale předchází tomu sezení u knihy a pak následuje určité znechucení nad šedivostí dne - z čeho vychází ta vášeŇ? Kam se poděla? Z ostatních řádků a mě dýchá spíš nějaká netečnost, či apatie, pozvolnost.

Poslední sloka je podle mě dost vydařená, já bych asi preferovala v posledním řádku "ulehnu naposledy mezi květy," asi proto, že zájmena nenesou žádný cit a tak se je snažím pokud možno co nejvíce eliminovat. Podle mého osobního názoru v tom i spočívá kouzlo poezie, protože narozdíl od běžné mluvy v sobě nemá nic nadbytečného, co nemá pro dílo význam. No ale to jsem si možná trochu moc zafilozofovala. :D

U střední sloky si nejsem úplně jistá, taky mi přijde, že to neplyne úplně přirozeně nejšpíš. To se mi stává dost často a pak zkouším přeházet pořadí veřšů, aby se k sobě víc hodily - ale samozřejmě jde i o to, aby myšlenka zůstala stejná...Občas musím některý verš úplně překopat. Vymyslela jsem 2 verze pro inspiraci, jak by to ještě šlo udělat jinak - samozřejmě v mém stylu, takže rozumím, že jsem možná nezachytila správně myšlenku nebo mám jiné estetické cítění, ale třeba to podnítí nějaký nápad:

I.

Má povaha, ač vcelku laxní,

s knihou když u stolu sedává,

zmámeným tělem mým, pulzuje vášní,

byˇt den kalí šera odporná.

Světla lamp, vedou mě místo hvězd

a sám sobě nejvyšším jsem soudcem,

porotci nepřestávají mi sítě plést,

Až dokud nebudu v hrobě ležet zkroucen.

(Radši bych dala místo "hrob" "navždy" a více bych ten verš oživila protože mi přijde, že to slovo příliš lacině poukazuje na smrt. Většinou se snažím držet pravidla neukazovat, ale říkat, takže místo "odnesou mě na hřbitov" třeba říct "spočinu spánkem bezesným na loži trávou krytém" a věnovat tomu více prostoru, aby čtenář tu smrt mohl opravdu pocítit - podobně jak to je znde na konci s těmi květy).

II.

Má povaha jest lhostejná a laxní,

však sobě Já nejvyšším jsem soudcem,

zmámené tělo mé hoří prudkou vášní

ač večer zkomírá nevilným sluncem.

To je asi vše, ale abych jen nekritizovala (já stejně taky nejsem dokonalá... :D), tak bych chtěla říct, že si myslím, že celkově to má dost potenciál. Nějaká atmosféra na mě dýchla a bylo tam dost hezkých myšlenek třeba lampy - hvězdy, soudce a nástrahy a jak už jsem říkala, poslední sloka mě taky zaujala. Těším se na další tvorbu! :)

Děkuju :)

Ponekud paradoxni. Laxni povaha a vasnive telo?

Libi se mi rym soudcem / zkroucen. A celkove ta deuha strofa je takova lehoucce zachvivava..

Ale jinak mimo moje receptory. Prilis explicitni dekadence, malo rafinovany nihilismus. :)