Wernisch

Vždycky jsem chtěl psát jako Ty:
sušenku polomáčeného slunce
Ofélii oloutanou tlamičkami sumců
(to je Holan)
pod vousky kapradí - ale to nevadí

Sešel jsem k řece
Můj pes měřil si mě pohledem
Za hrází burácí motory tanků
Bachyně nabobtnalé olejem
Pumpkenu likér dolejem
zavrčí. Nasypeš ptákům
Vrčí pes

Nic svého, pokládáš se k dárkům
Jak do údolí ves
Do hrobu šalvěje

Děj není dosud oddějen
Záleží na tom velkém napsaném
A na tom kdo v tichu zmrzačen
Nenašel cestu ven

Nezdárným jsi dítětem
Ivane, u piva nasvětlen
v zámku svém zakletém

Konečně všichni zmlkli:

Zhasnem 
a zametem.