Volby 2002

Tak jsem se včera vracel domů zcela přesycen medově plastikovými úsměvy, kterými mne po celý den provázeli naši milí volební kandidáti. Najednou jsem si uvědomil, že se náš národ zcela potichu a nenápadně přerozdělil – na lovce a lovnou zvěř.  Krvelační lovci, naštěstí netoužící po skalpech nýbrž jen po našich hlasech se na nás zářivě zubí ze všech nároží a stran. Kde se tu, proboha, všichni tak najednou vzali?, mohl by se člověk neznalý poměrů podivit. Ale já, odkojený nejednou agitací, jsem dobře věděl, že jejich horečná činnost skončí hned druhý den zrána po skončení mého volebního aktu. Prostě, škrtnu jednou dvakrát někam na volební lístek propiskou, vcelku jedno kam, pak s ním spořádaně projdu za plentou, to prý musím, a nakonec ho zahodím. Bohužel ne do smetí, ale do urny. Takhle jednoduše zmizí z našeho života volební bilboardy i politici na nich rozesmátí. Ale najednou mi padlo oko na bilboard, který nezapadal do jásavých růžových budoucích dnů.

„ABY SE MI DOBŘE VEDLO“, vzkazoval z něj národu s úsměvem kolem celé hlavy jeden z lovců lidí. Ach … konečně, někdo kdo se odvážil změnit zaběhlá pravidla a do volební kampaně vyrukoval s čistou pravdou. Ta úžasná odvaha! Tento charismatický muž, kterému bych svěřil i svou sestru a všechno rodinné stříbro po babičce, bude jistě na čele v letošním honu na hlasy. Jistojistě ho místo nejvytouženější nemine. A za tu pravdu, se kterou tak nebojácně nesl kůži na trh, si to stoprocentně zaslouží. Jak jsem se blížil k bilboardu, pomalu jsem se napřimoval a hrdě zvedal bradu. Po těle se mi rozlévalo příjemné teplo při pomyšlení, že konečně alespoň jeden „není jako oni“. Pyšně jsem se díval do očí protijdoucích a hledal volební souznění. Čím blíže jsem byl, tím více se mi chtělo zpívat.

Těsně pod bilboardem jsem vystřízlivěl. Ráno jsem si totiž zapomněl brýle na dálku. Růžovosladký tuctový volební slogan lidová tvořivost  proměnila v neobyčejně údernou a krutou pravdu. Stačilo k tomu tak málo, místo VÁM dát MI.

Tak nic, třeba příště.