Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pan Vrtiška: Záhadně záhadná záhada - díl první

04. 08. 2021

614

Autor

blacksabbath

Aru a blacksabbath....spolupsaní na pokračování.

hádej, hádej hadači....kolik dílů bude mít???

Bylo - nebylo.....

Ten večer ulehnul pan Vrtiška, jako ostatně každý večer, do svého lože, ve své pruhované noční košili a ve své noční čepičce s bambulkou. Ferda si jako obvykle ustlal v nohách postele páně Vrtišky. Oba si popřáli hezký sny a už jen čekali, až jim Makový mužíček nasype jemný máček pro spaní.

Už - už se nořili hloub a hloub do spánku, když tu náhle ucítili jakousi sladkou vůni a začali se vznášet.

Letěli na té vůni a kolem dokola byly jabloňové květy. Letěli dál a dál když tu zaslechli: "Pozor! Přednost zprava!"

"Odkud ten povědomý hlas jde?" Brblal v polospánku pan Jiří.

"Haf, houúúúúf," štěkl na pravou stranu Ferda. A ejhle. Tam se vznáší Linda.(Linda je kamarádka pana Vrtišky, kterou poznal v jednom ze svých záhadologických pátrání.)

Pan Vrtiška se probral. "Lindo! Co ty děláš v našem snu?"

"Jé, pane Vrtiško, to je ale můj sen, vy mi do něj lezete."

"Haf, ňafí hafwrrr," zlobil se Ferda, protože si nestačil vzít sebou ani svoje pověstný vaky!

"Lindo, to není sen, ono nás to vcucává někam."

"A my jsme jenom v nočních košilích, pane Vrtiška, aspoň Ferda že má pyžámko" a to Linda s Vrtiškou neměli ani bačkůrky a Ferda náhubek na cesty!

Linda měla na sobě růžovou noční košilku se zlatými opičkami driblujícími si s černými míčky a Ferda světle modré pyžámko se zrzavými koťátky a na každé nožce psí zářivě modré papučky na spaní. Po chvíli se přestali vznášet a začali se řítit k jakémusi ostrovu, ale blízko k povrchu zpomalili a měkce přistáli. Ferda si zul papučky a uvázal si je kolem krku za tkaničky. Všichni tři žasli co spatřili, kolem dokola obklopovaly ostrov vody, které mizely v mlze. Na ostrově byly všelijaké bylinky, které ani neznali, Ferda sáhl instinktivně po vacích, aby si vytáhnul svůj herbář, který si založil, když byl ještě malé štěňátko a bumbal mamince mlíčko. Vaky ale neměl, ani svůj herbář, bez kterého vůbec nikam nechodil, protože jak byl nízko u země, našel každou bylinku a tak si jen smutně pomyslel, 'můj herbář, haúúúůůůüüü'.

Všude byly jabloně, obsypané květy a zároveň měly i nazlátlá jablíčka, plná a nejspíš i šťavnatá. Linda neodolala a už už natahovala ručku po jednom z nich.

"Lindo, raději to netrhej, nevíme kde jsme, ani komu to patří."

"Když vypadají tak lákavě a sladce, ale máte pravdu, pane Vrtiška. Tak mě napadá, že máte nový případ a to kam jsme se to dostali."

"Zeptal bych se svých knih, ale my nic sebou nemáme, kromě tedy Ferdovo papuček na spaní."

"Tak se tu porozhlédneme, tráva je tu krásně měkká."

"No a nechtěla bys mi tykat, Lindo, vždyť už jsme jako ten Sherlok a Watson."

"Jé, to by bylo skvělý, Jiří." Lindě z této pocty úplně zrudly tváře, že může tykat tak slavnému a mezinárodně uznávanému záhadologovi.

Vydali se na procházku po ostrově. Ferda s houpajícími se papučkami na krku pečlivě očurával každý strom a kámen, jen tak pro jistotu, kdyby náhodou přilít ještě jiný psík. Jak se tak procházeli, vystoupali na návršíčko a v údolí uviděli sedět jakousi ženu v plášti s dlouhými narudlými vlasy.

"Jé, ta je krásná," vydechla Linda.

"Hmmmm," brumlal Jiří a mnul si oči. "Myslím, že bychom jí mohli dojít pozdravit a při té příležitosti se jí optat, kdeže to vlastně jsme. Co říkáš, Watsone? Tedy chtěl jsem říci, Lindo."

"Strašně ráda poznám tu krásnou paní, Jiří," odtušila Linda.

"Snad nebude vadit, že jsme v nočních úborech," mudroval Jiří a snažil se nakroutit si svůj knír.

Linda si pročísla prsty vlasy. Bědovala, že s sebou nemá svůj toaletní kufříček se šminkama.

Jen Ferda si z toho nic nedělal. Jemu stačilo se otřepat a byl jako ze žurnálu.

Pomalým krokem, tak aby tu krásnou paní nevyděsili, se vydali z návršíčka do údolí. Směr jim určovala záře narudlých vlasů.

"Kdo to asi je? Vypadá jako nějaká královna. Snad to nebude překouzelněná zlá čarodějnice," brumlal si Jiří do kroku. Ferda dál klidně značil trasu pochodu, jen tak pro jistotu, kdyby bylo se třeba vrátil po vlastních stopách. Jen Linda nebyla k zastavení. Poskakovala a přeskakovala, točila se dokola, aby už- už byla v údolíčku a mohla si tu krásnou paní prohlédnout pěkně z blízka. Ach, kdyby tak měla příležitost se jí zeptat, jak docílila té krásně zářivé barvy. To by spolužáci koukali.

Už byli jen na pár kroků, když to se ozvalo:"Stát!"

Všichni tři najednou zarazili své kroky a koukali odkud jde ten hlas?

Z trávy se vynořila hlava, pak krk a ramena, tělo.... a to rostlo a rostlo do výše....už museli zaklonit hlavu..a pak najednou trc a šrc a drc, se to zastavilo.

"Kam vás nesou vaše kroky? Nevíte, že jste v Jabloňové zemi?"

49 názorů

blacksabbath

14. 08. 2021

Československá literární komunita

Pan Vrtiška: Záhadně záhadná záhada - díl první

Autor

49 názorů

Sdílení