Malá odpolední procházka

jo, taky se straním tam venku lidí, mám to z dětství, ale nedokážu to prolomit, smířil jsem se s tím.

aha, egyptskou civilizaci taky vyhrabali z písku :D

mám rád zelenou přírodu, písek mi nic neříká,

děkuju ;)

Jo jo, taky ráda vidím lidi šťastný, ale blíž si je nepouštím, většinou. Prej je to chyba, asi je, ale je moje.

Pouště jsou fascinující, ty přelévající se duny písku... ne že bych tam chtěla strávit pár osamělých dnů, to zas ne :-) Tuhle jsem četla příběh, kde se v nějakém postkatastrofickém světě lidi do písku "potápěli", aby našli zasypaná města...

díky, jo bez fantazie to snad ani nejde, nebo teda já si to nedovedu představit, ale fantasy mě tak nějak minulo, asi? tak napůl :D

Kravinky jsou báječná věc, jako kapky rosy pro kytky. Psát kraviny by bylo horší a smutnější.

Fantazie je pro život nezbytná říká naše bábi a ujíždí na fantasy literatuře, což jsem po ní tak nějak zdědila či co. Má dva metry knížek od Terryho Pratchetta, takže se dohadujeme o místo v knihovně, protože přikupovat další knihovnu máma nechce, protože bydlíme v nájmu a někdy se zase budeme stěhovat. Mám pocit, že jméno mého andělíčka strážníčka vybrala právě z nich.

zdravit nemusíš, můžeš, jak chceš ;)

no nebylo to nic příjemného, tvář ale vidět celá nebyla...někdy mám pocit, že už už se probourávam do jinýho světa, ale nikdy z toho nic není.

moje díla, to jsou takový kravinky :D

Děkuji. Ahoj. Jsem nevěděla, jestli se má zdravit, ale když jsem viděla, že tady každý píše rovnou, tak jsem psala také. Vidiny prý mají lidé, kteří jsou obdařeni inspirací. Tak to se budu těšit, co napíšeš krásného.

a to jsem si myslel, jak krásně jsem to nastínil, ve zkratce tedy: dříve jsem chodil po temných údolích, nakonec jeden čas jsem se v tom i vyžíval, ale pak po noci přišel den, přesto minulost člověka neopouští, (zajímavé zrovna dnes v noci jsem měl takovou vydinu démoních zubů :D ) a táhne se za ním dál.

Detritus? teda nevědel jsem co to je, ale smysl to dává ;)

ahoj, vítej na Písmáku, první komentář a hned u mě :)

Zajímavé. Připomíná mně to naší bábrdli. Ta říká, že se svým ježíšem musím zacházet jak s protipožární ochranou (to jsou ta zasklená tlačítka, co se mají zmáčknout po vypuknutí požáru a rozbití skla - ale to by si asi člověk musel napřed sundat botu, protože když to bude rozbíjet rukou, tak by se mohl pořezat, si teda myslím já), a naučit se to můžu třeba tak, že si představím nějakého člověka ve svěrací kazajce s přilepenou hlavou na stranu, takže je vidět jen jedna jeho tvář stejně jako vidíme Měsíc jen způlky, protože  je natočený k Zemi pořád jen jednou a tou samou stranou; a když mi nebude stačit Detritova ochrana tak honem přiběhnout a tu hlavu mu odlepit, aby s ní zas mohl normálně otáčet. Detritus je můj andělíček strážníček říká naše bábi. Když mi to řekla prvně, šla jsem za mámou, jestli už není bábinka senilní, ale řekla mi, že prej ne, že některý věci člověku docvaknou až časem, protože myšlenky mají omezenou rychlost jako světlo, tak ať to nechám zatím být a počkám si na ně. Tak čekám.

jó tak, když mají potřebu to dělat, já jim to neberu, mě s tím nikdo neotravuje

srdíčkáři, to jako ti co zachraňují všechno bezhlavě, aniž by domysleli důsledky, takže často napáchají ještě větší zkázu, než kdyby to nechali prostě být. ty myslíš? do takových mám hodně daleko :D

narazil jsi na jednu z mála básniček, kde se zrovna patlám v sobě, býval jsem silnější a temnější

hřbitovy mi nevaděj, jenom pouště, nic než písek a kamení, díky ti ;)

Taková hřbitovní poušť může člověka nalomit, ale pocit štěstí při spatření šťastných lidí tě staví vysoko.

vidíš, žadný Avalon, ani víly.

baví mě psát, to je celý

Ano, vyhaslého „draka“ nechce žádný muž, ale s přibývajícím věkem k tomu bohužel stále častěji dochází... ;-)

nu dobrá iví, ještě bych se podpálil a to já nerad :D

ó, to mě stačí štěstí druhých, kdo by chtěl vyhaslého draka, zlomeného upíra a zalezlou kočičku :D

pokud se zazelená, jsem ochoten přistoupit na další jednání :))

děkuju annie ;)

No fajn! Zastrč dràpky a buď ještě šťastnější! Poušť nebyla vždycky pouští a kdo ví, kdy  se znovu zazelená...

Tip a.

neplivej na zem....to se nedělá.....neodshoří.....je dobrá

nebyl jsem nikde, na poušti teprv ne ;))

hmmm, je to takový divně osobní tohle mimo, příště se svěřím do zlatostříbrné Theiny náruče, protože vidět sám sebe není vůbec hezký, tfujky, plivu oheň na zem, doufám že ta báseň odshoří :D:D

dííiky ;)

Zase jsi byl na procházce beze mě?????

csssssssssss :))

takhle je to správně, ta básnička je tak rozbitá, jak já jsem rozbitej, proto to špatný rozložení je správný :D

dík ;)

ano? a jaké je Evži? ;)

Jo pouště..... věděla bych o jistém využití.

jen aby tam na mě nevytáhli návštěvní knihu, kvůli zameškaný docházce :D

díky ;)

cintoríny sú stále pokojné a prechádzka v ríši smutných anjelov je blahodárna