Pan Vrtiška: Záhadně záhadná záhada - díl třetí

Královna víl Elphame se pousmála a vzdychla si. Lehounce, jako když padá peříčko v bezvětří na zem.

"Bez pozvání přišla jen Paní Mlh. Nějakým nedopatřením nedostala pozvánku. Ale byla uvítána s náležitýma poctana. Jako ostatně všichni, kteří zde byli. I místo u stolu pro ni bylo připravené."

Oči se jí znovu zalily slzami. Ošušila si je a pravila: "Tabule byla honosná. Kuchař Koláček napekl spoustu vynikajících ovocných koláčků. Kuchař Jiřík usmažil lahodné lahůdky. Byly tady mísy lesních jahod z Ovocníčkova. Ten je hned tady za kopcem. Pilné včeličky poslaly darem medové plástve. Pilo se víno - šípkové od Růženky.  K tomu všemu hrál ptačí orchestr. Ach, jak něžně zpívala víla Pavučinka o lásce!

Všichni poslouchali ani nedutali. Jen u Ferdy se chvilkama projevoval Pavlovův reflex. Jiří si kroutil knír nahoru a pak zas dolu a Linda? Hltala každé královnino slovo s pusou dokořán.

"No, tak abychom se dostali k jádru pudla," docela neomaleně přerušil vyprávění královny Jiří.

"Potřeboval bych seznam hostů. No a jak to tak študýruju a rekognoskuju, možná bychom se měli zaměřit na Paní Mlh! Ale nejdříve se podíváme jednotlivým hostům na zoubky. Co na to říkáš , Watsone?"

"Dobrý nápad, Jiří, jen abychom se neztratili v mlhách."

Ferda stáhl buřta, který tak lákavě shlížel na okraji talíře a přímo vybízel, aby si ho vzal. Schoval se s ním pod stůl a nechal ty dva případology vyřešit záhadu samotné.

Královna víl Elphame jim podala seznam hostů. Byla to tak obrovská kniha, že si k ní museli přistavět žebřík.

"Nevím Nevím Jiří, jestli tady toho moc vyzáhadologujeme."

"Ano, těch hostů je nějak moc, ale to se dalo předpokládat, že na zásnubní ples se sjedou úplně všichni."

"A koho že to vlastně hledáme královno Elphame," otočila se Linda z posledního schůdku žebříku až úplně u stropu na královnu víl.

"Mého nejdražšího, přeci."

"Ale jak se jmenuje."

"Och pardon, je to Nuri, už od dětství se máme rádi, ale on si tak rád pospí, že na to nebyl dosud čas."

"To je tedy zajímavé," brblal si Jiří pod vousy.

"Tak to ho určitě unesla ta Paní Mlh!" Pronesla Linda a než stačil kdokoli cokoli říct, sjela po žebříčku a vběhla do davu.

"Tak teď se ztratila i Linda," zadumaně přemýšlel Jiří a přitom si rukou podpíral učeně bradu, než aby se pádivým poklusem rozeběhnul za Lindou. Jak se říká, dumání je pro učence, běhání pro mičusportovce.

"Zdravím tě příteli, jsem Rhiannon, vypadá to že jsi v nesnázích," řekla Vrtiškovi Rhiannon, když vykoukala co se stalo a došla k němu.

Vrtiška byl tak hluboce zadumám, že nemohl vůbec strhnout ruku z brady a musel si pomoct druhou rukou.

"Ó ano, záhady se tu vrší jedna za druhou, dovolte abych se představil, jsem nejslavnější záhadolog, hned po Colombovi, Jiří Vrtiška."

"Těší mě," smála se zvonivým smíchem Rhiannon.

Teď, milí čtenáři, necháme pana Vrtišku, aby rozumbradoval s Rhiannon a podíváme se, co je s Lindou.

Jak Linda vběhla do davu začala se snášet mlha. Houstla a houstla. Už neviděla na krok před sebe. Už si neviděla ani na nohy. Už si neviděla ani na špičku nosu.

"No to jsem tomu dala. Já se tady snad ztratím. To mám z toho, že jsem chtěla vyzáhadologovat záhadnou záhadu sama a nepočkala jsem na Jiřího. Ach jo. Když jsem brala nohy na ramena, měla jsem také vzít rozum do hrsti. Vždycky je lepší táhnout to ve dvou, mít se s kým poradit. A Jiří je z našeho týmu ten zkušenější."

Skoro se jí chtělo brečet. Pak si ale vzpomněla, že je v pohádce. Dala si ruce před pusu jako tlampač a zavolala:"Haló - haló, paní Mlho!"

Mlha se začala tvarovat. Už měla tělo, ruce a najednou i hlavu. Před Lindou se objevila průzračná paní. Usmála se na Lindu a pravila:

"Co potřebuješ, děvčátko?"

Linda se sice nejdřív lekla, ale měla statečné srdce a tak se uklonila a řekla:

"Dobrý den. Já jsem Linda. Přiletěla jsem na vůni s věhlasným záhadologem panem Vrtiškou ke královně víl Elphame, abychom zde vyřešili záhadu jejího ztraceného snoubence. Ona je tuze moc smutná, víte? Ztratil se jí na zásnubním plese těsně před pokleknutím. Nevíte o tom něco?"

"Nevím, milé děvčátko. Sice jsem na tom plese také byla, jedla jsem a bavila se. Pak jsem si odletěla zamlžit si. Nevím, věru nic nevím. Kdybych věděla, pověděla bych ti."  A rozplynula se.

"Tak to bychom měli, teď ještě najít cestu zpět do zámku královny víl," brblala si pro sebe Linda a rozhlédla se kolem. Mlha klesala a nad ní už zase svítilo sluníčko. Stačilo se rozhlédnout a ano támhle - tam jsou vidět věže zámku. Linda nabrala směr a spěchala vyzvonit Jiřímu vše, co vyzvěděla od Paní Mlh.

V zámku zatím stál Vrtiška před strašlivě záhadně záhadnou záhadou s Rhiannon sám, jež snílky do světa víl zve ona i jejích kosů sedm.

"Snad nehledáš Nuriho, slavný záhadologický hledači."

"Ano, přesně toho," odpověděl Vrtiška.

"Ten přece spí, hned vedle tvého psíka v pyžámku pod stolem."

"ÓóÓóÓó," užasl Vrtiška, "Tak Ferda ho našel! A jak jste ho viděla, vzácná paní?"

"Jeden z mých kosů zahlíd' ho a tady i Linda se vrací."

Linda stála před nimi celá tumpachová, protože nevěděla oč běží.

"Lindo, je po záhadě, Nuri támhle spí."

"óÓóÓóÓ," na víc se Linda nezmohla, v takovém úžasu byla. Tak Ferda ho našel. Kdo nikam totiž nechodí, svět sám za ním přijde, proto pamatuj čtenáři, marno je snažit se, štěstí ti vejde samo do pokojíku v samotě.

Vrtiška přiběh' k Ferdovi, vzal ho do náruče a hladil ho, hrdinu, vítěze, Colomba druhého. Konečně pravý psí detektiv odhalil tajemství.

Vrtiška pak probudil Nuriho pár dobře mířenými kopanci a šli za královnou víl Elphame.

"Nuri! Oni tě našli! Tak ráda tě vidím," pronesla královna víl a vrhla se mu do náruče, ač Nurimu to nebylo zrovna po chuti, neb měl pochroumaný bok. Rhiannon se tomu rozpustile s povzdálí smála, jak Ferda v pyžámku s koťátky slíznul slávu.

"Skutečný detektiv je tady Ferda, to on ho vyzáhadologoval," držel Vrtiška v rukou Ferdu před sebou úplně znuděného tou slávou.

"To nevadí, mám pro vás všechny dárek, jablíčko pro každého. Budete mít pak do našeho podzemního světa blízko, kam i slunce dohlédne."

"No myslím, že jedna návštěva vašeho světa úplně stačila. Teď bychom se rádi vrátili zpátky domů než bude v našem světě ráno. Jsme přeci jenom všichni stále v nočních úborech. Nerad bych, aby mě takto viděli našinci. Asi by to pošramotilo moji pověst. Nemám ani buřinku, ani svůj plášť a dokonce ani deštník či hůlku," pravil pan Vrtiška.

Rhiannon se zasmála svým zvonivým smíchem a mrkla na královnu víl Elphame.

"Jak je pošleme zpátky? Zase na obláčku vůní, nebo přes duhový most? Co myslíte, královno?"

Elphame se pousmála. Ba co víc. Ona se smála a točila se tanečním krokem valčíku po sále.To protože byla šťastná, že má svého milého.

"Musím se jim přeci odměnit! Co já jim jenom dám? Já jim dám - já jim dám - už to mám!"

Sáhla do almárky a vyndala lahvičku.

"V té lahvičce je kouzelný prášek. Kdykoliv budete chtít, stačí ji otevřít a fouknout. Přenese vás sem, do pohádky!"

Pan Vrtiška se hluboce uklonil až mu bambulka noční čepičky brnkla o zem.

"Ó, děkujeme vzácné paní. Určitě ji zase někdy využijeme. Pohádek nám je pořád třeba!"

Watson alias Linda se též poklonila.

"I já vám mockrát děkuji. Cesta sem byla takový krásný sen! Jsem ráda, že jsem vás poznala!"

"Haf, haáf, hafhaf," poděkoval po svém psím Ferda a už koukal a čuchal kolem sebe hledaje cestu domů.

"Společně?" mrkla znovu Rhiannon na Elphame.

"Společně!" mrkla Elphame na Rhiannon.

Zvedly ruce nad hlavu, zatočily se do kruhu a světe div se.....

.....před užaslýma očima našich záhadologů se objevil duhový most.

"Můžete přejít. Most je pevný. Na viděnou a děkujeme!"

"Na viděnou!"

"Na viděnou!"

"Háááááááf!"

Pan Vrtiška se probudil ve své posteli. Promnul si oči. "Tak to byl teda sen," zívnul a podíval se na noční stolek. Tam stála nějaká lahvička. Kouknul se tázavě na Ferdu, jakože vidíš to taky? Ferda měl za uchem jabloňový kvítek.

"Tak to asi nebyl, Ferdo, sen. Tak to musím zapsat do deníku."

Natáhl si župan, sedl si za stůl a zapálil si lulku. Nalistoval prázdnou stránku a napsal nadpis:

"Záhadně záhadná záhada ve vílím království."