Zenové jádro tvůrčího pudla, na víně a na kmíně.

:):)

na tu Platónovu jeskyni jsem teď koukal, znal jsem to už dřív zprostredkovaně,... i když co není zprostředkované, s Platónem jsem nemluvil a už vůbec ne se Sókratovým Platonem (šlo by to vůbec mluvit s literární postavou napřímo?), vlastně Platón byl prvním zprostředkovatelem této úvahy... cože, o čem jsme to mluvili? :D

tedy rozhodně je to zajímavé podání, chápu to tak, že prostor mimo jeskyni je onen prostor za zrcadlem, tedy prostor mimo pět smyslů, našich smyslů.

ono jádro pudlíka bude, že vše je zprostredkované, ideální by bylo si předávat myšlenky přímo telepaticky, pak by nedocházelo k omylům a nedocházelo by k násobení zprostředkování přes tisíciletí, teda nevím jak jsme na tom s původními texty Platónovych textů, ale asi jich moc není na světě rukou autorovou, pokud vůbec jsou.

ano, šílení určitě hrozí, pokud místo odchodu z jeskyně začne takový jedinec tlouct hlavou o zeď, tušíc že svět je venku, ale neschopen se zvednout k odchodu, ostatně plné blázince a bezradných lidí, kteří si nevědí rady se životem nasvědčuje tomu jak jsme si zřídili a nastavili svůj systém, který je jen zdánlivě a dočasně uspokojivý, ale trvalé blaho nedokáže přinést, jelikož to ani nenabízí...

kdyby tě to nebavilo, tak to polej benzínem a zapal, člověk je odsouzen rozumovat tak dlouho, dokud nevyjde z jeskyně :D:D

SOS? Tady není co zachraňovat. Dnešní moderní hrobníci mají kopátko tj. malinký bagr, kterým vykopou řadu hrobů během chvilinky. Vox populi je hlasem všeho lidu nikoli jeho pouhé části. Co je to kýč? Umění kterému rozumí jednodušší, dokáží se k němu vyjádřit a tím doplnit vox populi hlubším hlasem?

janina6 + cvrcka - nemýlíte se, milé dámy, byl to skutečně záměr. Nemám tento varietní trik ale z vlastní hlavy, okoukal jsem ho od místní ho génia jménem Květoň Zahájský. 

dievča - půvabně neohrabané, jako vždy!

Aru - někdy autor ví, co chce, a snaží se tam nahnat čtenářstvo, a někdy prostě jen bloudí jako Oedipus v Říši Stínů. Neříkal to už Platón, že vše, co zříme, jsou jen stíny nedosažitelné skutečnosti na stěně jeskyně? Jak si pak má být člověk vůbec něčím jist? A má si být skutečně něčím jist? Není veškeré lidské snažení jen cimrmanovské odstraňování omylů navrstvených na sebe, podobné loupání cibule, aby člověk nakonec, po otevření poslední Matrjošky pohlédl přímo do tváře Nietzscheho propasti a Lovecraftovy Prázdnoty (Void), a zešílel, a tím se zbavil nutnosti uvědomovat si břemeno individuální existence? Nietzsche zešílel docela určitě, a Lovecraft stihl dřív umřít. Nechali po sobě ale knihy, které se dají číst i po sto letech.

Arnulf - máš asi pravdu, ale hele, já při psaní dost pracuju s rytmem, a stejně jako u hudební ornamentace se to dá i při literární improvizaci zahrát více způsoby. Tvůj návrh bude zřejmě v mnoha ohledech lepší, ale když mi to odpustíš, nechám to tak, jak to je. 

8hanka - kýč je v mém pojetí shodný s Arnulfovou definicí

Kočkodan - mě můžeš kopnout kdykoliv, já tě vnímám něco jako kolegu od stejného/podobného řemesla. Kopance od kolegů považuji za přátelské štulce ;-)

annnie - to je prostě kouzlo implikací. Přesto, nebo naopak právě proto, že jsem nikdy ani jeden hrob, je můj výrok zcela pravdivý. Stojí na tom celá věda, srovnej ("Pokud je dva a dva pět, pak jsem papež." - pravdivý výrok, umím i důkaz ;-)

lawenderr - Pohřbívám jen to, co má zůstat pod zemí, a je to moc vážná a zodpovědná práce. Pokud víš, co chci, tak víš víc, než já sám. V poslední době je takových lidí přehršel. Ale já jsem korektní a inkluzivní - v mé zenové zahrádce se místo na jednu mrtvolu navíc najde vždy. Ze staré známosti máš u mě hroběnku vždycky za polovic - nechceš se proletět Astrálem, aby ti vytrávilo? ;-)

Jinak díky všem za čas a slova,

vodevříno je furt - přijďte znova!

Musaši - já, a vtip, Mistře? O vážných věcech, jako jsou zákonitosti literární tvorby a patálie vztahu mezi dodavatelem a konzumentem artistního dlabance se přeci nežertuje. I když se přiznám, že znám témata tak vážná, že hovořiti se dá o nich toliko v žertu. 

Na každý pád jsem rád, Mistře, že jste i mým směrem utrousil celé tři řádky! Vaše přítomnost zde je mi vzácným svátkem, a nabídl bych Vám i něco k snědku, ale bohužel jsem již vše sežral. Od dob své dušezpytné expudice do vyprahlých pouští nitra své duše trpím neuhasitelnou žízní a nenasytnou žravostí, kterou nemůže zahnat žádný pozemský pokrm... jistě prokletí bohů, pokud existují. 

Napsáno je to sice extrémně šroubovaně (že by snad pokus o literární humor?), obsahuje to však pravdivé jádro. Jsou ale různé druhy kýče: insitní, standardní, artistní atd. - Téma na diplomovou práci.

Miluju kýč! Miluju nevkus a vyšinutost. Nemyslím, že by to byly rýče, spíš zrcadla...

Tip a.

hele Kamamuříku, není to nějak zamotané? Jestliže se kýč k umění má jako rýč k hrobu  - pak myslím, žes to pohřbil. Že kýč je klíč, souhlasím, ale tam nechceš ... :)

... a byla to taková slušná a usměvavá literární teorie, R.I.P (vox populi)

Zen mi nejde! :D

Řku-li, a kopu. Co to říkám, neříkám, řvu

pravdu díš Kamamuro, pokud je kýč klíčem přízně hlasu lidu je otázka, zda-li má kýč být i cílem autora?

Veni, vidi, audi :D

Ano a dovetek: autor stoji i nestoji o hlubsi kritiku, jako kdyby korunoval celou miniaturu :D 

Kyc je prodat krasno prilis lacino. Prodat ho prilis draho je snobstvi. 

Fuck off, money! ;) 

 kto určuje, čo je ešte umenie a čo už gýč...

kedysi boli najväčším gýčom sadroví trpaslíci, potom boli povýšení na umenie, teraz sú ich plné nádvoria i záhrady, aj podobných tvorov a výtvorov...nebola a ani nie som ich priaznivec, ale ak niekomu robia radosť...podobne obrazy...milujem starých dobrých majstrov, kde mi je na každom obraze jasné, čo stvárňuje, vystihnutie atmosféry, svetla, proste paráda...chladnou ma nechávajú abstrakcie, kde len tuším, čo by to mohlo byť a niekedy ani to nie...literatúra detto...príbeh, ktorý je zrozumiteľný, verše, ktoré vyvolávajú obrazy, to je niečo pre mňa...vyššie umenie nechávam iným...teším sa tomu, čomu rozumiem...pokojne hoď kameňom:)

nakoniec sa tí dvaja stretnú 

kýč a rýč  ( po našom gýč a rýľ ) 

na mieste kde je pokoj 

tam je skrátka nič

Jářku, tak u tohoto tvého dílka mi neprolétlo ani na milisekundu hlavou, že bych ti za něj nejradši nakopal. (tim neříkám, že se mi to jinak u tvé tvorby stává standardně a déle)

Pěkné :-) Taky se mi líbí, jak stojíš a zároveň nestojíš o hlubší kritiku. Že bys o ni ležel?

Vtipné, Kamamuro, a něco na tom nejspíš bude.