Kotec

Stesky z lásky

jitro neukonejší,

i když rosa kapičkami nešetří,

v srdcích zlomených,

poslouchej,

divně to praská,

jako když mokré dřevo

z rozpáleného krbu

domnělé kamínky potutelně hází

pánubohu ledabyle do oken,

rány Světa jizvami nespočítáš,

třeba že ti hvězdy usměvavé

rozpačitě radit budou,

smutek však může stínům uniknout

a za duhou mazácky se ukrýt,

veleben buď ten,

kdo paprsky naděje

do šíře lidského ducha nastřádal.