Vetchého starce skon

Pod lipou used vetchý kmet

povolal k sobě dětí svých

Dříve než zemru pravil jim

chtěl bych vám cosi povědět

Napiatě všickni přišli blíž

každý by otci naslouchal

vše kolkol ztichlo pravil syn

Rci otče co nám vypovíš

Patnácte roků stár jsem byl

mysl má byla plna jen

překyprých prsů lepých děv

jiný mne zaujem netěšil

Denně jsem modlil otčenáš

denně jsem chodil k zpovědi

denně jsem hřešil v mysli své

kdo byl jsi mlád to jistě znáš

Nebyl jsem jak mne znáte teď

nebyl jsem moudrý vážený

má vlast mi byla prázdný cit

cílem mi byla hebká pleť

Otče tys nebyl vlastenec

nectil jsi národ milý svůj

musil to býti divný čas

nemožný hřích toť divná věc

Hřešil jsem ano byl jsem slep

děvy mne k sobě táhly víc

podleh\' jsem jejim ousměvům

vábil mne tehdá jiný lep

Proč jsi nám celou dobu lhal

tvářil ses jako vlasti syn

a přitoms bídný farisej

cos nám to otče udělal

Zlobně pak k němu mluví dcéř

Neznám tě otče nejsi náš

odstoupí od něj v zlobě své

milejší otce je jí zvěř

Potom syn praví Starochu

strašný jsi člověk a mne stud

obstírá zemři jako pes

ať ti mor střídá záduchu

Najednou stařec sedí sám

není již kdo by naslouchal

prošedlou lbí mu cloumá stud

není hřích mládí odestán

Ach co jsem komu učinil

pod lipou vetchý kmet si dí

Dědečku můj jsi praví vnuk

větší je kdo se polepšil

Vážím si tebe děde můj

vzácné žes poznal mládí hřích

na pravou cestu že jsi stoup\'

napravil hrubý omyl svůj

A za to za vše mám tě rád

stařec měl oko plné slz

pohladil hocha v stínu pak

balžený počal věčně spát