Ranní čas ji vrhl do polospánku, kdy vnímala dobíhající události paralelní snové krajiny. Uvědomovala si zvuky spojené s denní realitou jako startující vůz souseda, štěkání psa, klapnutí dveří.
Bytostně vnímala celou svou osobností stav snové Reality kde zrovna umírala. A ON, ten který v pozemském chápání času, dějů a souvislostí už byl "za Duhovým mostem" teď tady stál vedle ní a jakoby čekal až její tělo doopravdy vychladne.
Zděšeně se posadila na posteli zpocená a rozrušená. Ten intenzívní pocit že ON je s ní i v této denní bdělé realitě nepřestával.
Vnímala jeho vůni, zvláštní mužský pach který si pamatovala z dob kdy se jí dotýkal, kdy se vyskytovala v jeho blízkosti.
"Tys pro mě přišel? Já umírám?"
"Ještě ne ale popravdě to co jsi dovolila aby se stalo s Tvým tělem i Duší ti moc šancí a dobré vyhlídky nedává. Pokud nezvolníš v práci, nezhubneš, nezačneš být opět ŠŤASTNÁ tak..."
Čekal tam jako sup na mršinu. To si uvědomila když pohlédla na vitrínu kde trůnila jeho fotka ve zlatém rámečku. Když tehdy náhle zemřel, nostalgicky ji nechala vyrobit a dala si ji do vitríny spolu s pár věcmi s jeho kanceláře.
Teď měla dojem že tam na ni kouká jako majitel pohřebního ústavu který hlídá aby mu tohle "rito" nikdo s kolegů nepřebral...
"Co po mně chceš?! Je to stejně Tvoje vina! Jak žiji, s ním a stejně sama. S profesí která se poněkud vymyká a proto stěží mohu mít standartní přátele. Vlastně krom práce a spokojených klientů nemám moc důvodů k tomu být se sebou spokojená! A ty jsi to zabalil a zmizel. Nabízíš mi útěk s téhle sféry? To proto mne najednou napadlo "úplně náhodou" že pořídit si notářskou závěť vlastně v mém věku není tak úplně špatný nápad? NECHCI ještě odejít! I přes tohle všechno. Mám tu rozdělanou práci, netušíš kolik a co mě stálo tohle vybudovat! Mám rozestavěný dům, vnoučata která chci vidět vyrůstat. Ano mohli jsme být spolu ale ty jsi to prostě neustál a nedotáhl do nějaké normální verze!"
Usmál se ,vnímala HO vizuálně i pocitově. "Já o tebe stál ale ty ses bála překročit svůj stín a skočit. A když jsem tam pak ležel s rozbitým tělem i Duší a tys stála u mé nemocniční postele a UVĚDOMILA SI KDO jsem, bylo pozdě. Pro oba..."
A tak začal nový poločas. Poločas jejich nového, společného života. VELMI nestandartního , trochu kouzelného, mnohdy děsivého ale až mnohem později pochopila jaký DAR jim byl dán.
ON který původně přišel aby ji odvedl sebou, svou družku s mnoha předchozích životů a ONA, žena na vrcholu životních sil, s dobře rozjetou kariérou, rozestavěným domem a rodinou která ani netušila jak depresívní život vlastně žila.
Dokud ON měl fyzické tělo byli kolegové, rozuměli si po profesní stránce. Jejich vztah ale v té době nikdy nepřekročil hranice slušnosti, toho co se čeká od vdané ženy a singl chlapa který ví že ONA by se své rodiny a vazeb těžko vzdala.
Přesto jejich vztah v té době byl něčím zvláštní. Ona velmi atraktívní pohledná žena ON fyzicky ne zrovna ideál toho co si ženy vysní pod slovem mužnost.
Měl velmi kontraverzní povahu na jednu stranu velmi pracovitý, svědomitý se snahou i za cenu jití proti proudu dotáhnout věci a razit nové cesty a postupy. Na druhou stranu paličatý se sklonem k dominanci a prosazování tvrdě svých názorů.
I přesto že jí kolikrát urazil dotkl se jí, uznávala jeho novátorské vize a projekty a vždy jej hájila i před kolegy kteří ho opravdu nemuseli. Jakoby jej znala odpradávna, jakoby se jen vynořil s jiné reality, která jí byla s části zastřena.
ON si nikdy nebral příliš servítky a když šlo o jeho pravdu, dokázal se za ni bít. Mezi kolegy měl velmi divné postavení. Někteří jej sice respektovali, uznali že jeho mnohdy neortodoxní postupy vždy měly efekt i když se vymykaly zavedeným postupům. Jiní jej nesnášeli a neustále zesměšňovali jeho názory a práci s odkazem že "nebýt známostí jeho otce, tohle by mu nikdo nepovolil, neschválil".
Často takto hovořili ti, jichž se dotkl v jejich profesní "neomylnosti" a ješitně se urazili- ať již s důvodů prosté rivality, nebo jen proto, že mu nebyli schopni porozumět. Jakoby své vědění přinesl s jiné doby...
Někteří jej nazývali šarlatánem který zběhl od klasické medicíny k pochybným "psychotronickým experimentům".
Vzpomněla si jak ON při ní stál když měla problémy v práci i doma. Nemoralizoval, nesoudil ji a ve svém osobním volnu konal v její prospěch, věnoval se jí, pomocí svých kontaktů jí otevřel mnohé dveře.
Jakoby je spojovalo neviditelné pouto, přesahující tento Čas a Prostor.
Písmák