Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEndecasílabo para mi amor
Autor
Anadad Le Hinad
Voníš jak čerstvě uvařená káva,
po dešti louka plná kontryhele.
Štěstí v neštěstí, aspoň z půlky celé
Jsem tě tak plná, vůbec nechci vstávat…
Jsi zralé víno v starodávném sklípku,
desátá planeta v soustavě Nova.
A v záři Lásky dráhy nelze schovat
uprchlou vášeň na rtech po polibku.
Našla jsem jednu nitku stříbrnou ti,
jak milá je a sexy říkat nesmím.
Ten objev v sobě skrývá celý vesmír.
Tvůj pohled do mne nikdy nezarmoutí.
S nánosem roků stříbra cena stoupá.
Zaplatím zlatem, nejsem na tě skoupá.
11 názorů
Kamamuro, myslel jsem vody, do kterých spadla celá generace, možná dokonce více generací.
Safián - blízko čeho konkrétně? Blízko zjištění, že to nemám v hlavě v pořádku? Tady pozor, to o sobě smím říkat jen já sám (maximálně ještě moji blízcí), ale ne ostatní, protože to by bylo hulvátství, stejně jako si černoši mezi sebou s nadsázkou říkají: "Nazdar, negře!", ale kdybys jim tak řekl ty, zmalují ti kebuli.
Nebo blízko exaktnímu hodnocení fosilizující písmácké komunity? Tam to není žádný zázrak, to je jako všimnout si v Paříži ajfelovky.
Anadad - doufám, že sis to nevzala osobně, ona to nebyla kritika tvé tvorby, protože kdyby jí byla, musel bych zároveň kritizovat sám sebe - napsal jsem mnoho poetických i prozaických útvarů záměrně, jak říká Musaši "šroubovaným", a tedy archaickým jazykem, a kromě archaičnosti zcela záměrně nedělám nic s tím, že jsou mé výstupy v drtivé většině širšímu čtenářstvu naprosto nesrozumitelné.
Postě jsem chtěl jen poukázat na relativitu přívlastku "archaický" - když si nedá pozor, kam šlape, může do jeho kolomazných vod spadnout klidně celá naše generace. Dcera mě občas pozoruje, jak píšu, a vím, že pro ni je moje počínání nezvratným důkazem, že to "dospělí" nemají v hlavě v pořádku (ačkoli se snaží negeneralizovat a prezentuje to tak, že jen já to nemám v hlavě v pořádku, což jí chválím).
Kamamuro, možná je to, dokonce s velkou pravděpodobností, tak, jak říkáš. Koneckonců v dějinách se to už několikrát stalo. Přesto je smutnou pravdou, že my, kteří se poezií zabýváme, nejsme schopni zachytit svou dobu
Anadad Le Hinad
23. 08. 2021Cvrcka: Ano, endecasílabo = jedenáctislabičný (verš) - někde jsem to četla :) a líbilo se mi to, byť značně archaické... beznadějně archaické.... leč NÁLEŽITĚ archaické!
Děkuji, Kamamuro, tušila jsem to, a teď to mám potvrzeno, že v žádném případě nedržím krok s tempem doby a rozhodně ani nehodlám... :))
Safián - z pohledu právě začínající postfaktické éry tekutých pravd je celá poezie coby forma uměleckého projevu beznadějně archaická, ba dokonce odsouzená k zániku, zrovna jako je na papír tištěná kniha příliš rigidní a nákladná pro potřeby stále se zrychlujícího tempa vývoje a rostoucího objemu informací, které musí zpracovat nejen každý počítač, ale hlavně každý z nás, aby udržel krok s tempem doby.
Endecasílabo - to je jedenactislanicne?
Sympaticky závěr a ladně melodicke...misty na me prilis naivni ci presladke. (Ach napsat o lasce neco universalniho....pretezke!)