Před spaním

     Pomalu a tiše otvírám dveře na terasu ( tiše, abych nevzbudila rodiče, i když až sem do přízemí slyším, jak oba burácně chápou…a to si ráno bude máti stěžovat, jak nemůže spát, přes to tatíkovo chápání, hm ) a jen v košilce stojím pod nebem, na kterým marně hledám hvězdy. Ne, nemám v plánu obtěžovat malý děti… v ruce svírám zapalovač a cigaretu. Je kupodivu teplo, pod nohama cítím vyhřátou zem.

     Škrtnu a na okmažik mě zalije jemné světlo. Konec bílé trubičky vzplane a já do sebe natáhnu kouř, který se vzápětí nese k nebi.

     Ještě nedávno by mě ani nenapadlo, že bych vůbec mohla začít a teď si tu sedím, opřená a zeď a každou chvílí se mi u obličeje rozsvítí světýlko. Nedávno? Je to rok… A za takových 50 let půjdu ze žrádelního obchoďáku, v jedné ruce tašku s pěti rohlíkama a máslem ABC a v druhý cigaretu. Budu kouřit „stařeny“ pěkně až do filtru ( a v mezních situacích i ten filtr ) jako hafo jiných důchodců. Ne že bych tak chtěla skončit, ale co já vim? Můj  plán, že budu kouřit jen v práci, když kouří všichni, se bleskově rozrostl … na diskárnách, když tam kouří všichni…v barech, hospůdkách, klubících, když tam kouří všichni…ve škole, když tam kouří všichni… A kde teda nekouřim? Se to nějak zvtlo. Denním rituálem se stalo ranní cigárko před školou, odpolední po obědě, večerní s kámošem…

     Takže konec! Nevydělávám přece na to, abych ty peníze spálila. Takže todle je moje poslední cigáro, který ani nedokouřim… Hem, ani v Samotářích to nevyšlo, takže si pomalu do plic dotaham tabákový kouř a zapalovač uklidim zpět do poloprázdné krabičky. ( Mimoto fakt pěknej zapalovač mam :o) )

     Co z toho plyne? Asi nic. Jen doufam, že až budu mít příležitost si toto mé skromné dílko přečíst za rok, dva, budu se jen pousmívat nad puberťáckým nápadem, jak rychle a bezmyšlenkovitě se dají utrácet peníze… Vemu si oněch padesát korun českých a zaplatim jimi hodinku aerobicu :o)