Ďáblovy housle

A, škoda, myslel jsem, že autor podnikne nějakou Faustovskou pouť za poznáním, doprovázen Mefistem tentokrát pro změnu fidlajícím na housle, ale ona vzrušující pouť skončila po několika metrech v manželské ložnici. 

Avšak, nebudu soudit, abych sám nebyl souzen, a dávám tip, protože cit v básni se jeví jako ryze autentický, i když poněkud fádně monogamní. Skoro bych řekl, že se ďábel v tomto případě nebude obtěžovat osobně, když je naděje na zisk dušičky tak mizivá, a že se jako moderní pekelný manažer uchýlí tendenčně k outsourcingu. 

V některých místech je na mě až příliš mnoho slov, ale celkově se mi báseň a její poselství líbí, vypichuji "nevzdal bych se její duše ani těla/a hrál na její struny/až zněla by celá".