Kde domov můj? - díl první

Bixley, moc díky... To "jako vždy" mi dost poškrábalo ego pod bradou :) Jen abych se pýchou nenadmula! :) Pá a.

Jako vždy hezké.

Janino... Ó... Jsem rozpačitá a poctěna a ego mě dloube pod lopatkama :) Moc děkuju a přeje krásnej večer, pá a.

Je možné plížit se vzpřímeně. Ale ne každý to dokáže vidět a jen málokdo tak dobře pojmenovat jako ty...

Zboro, díky. a.

*

Black. To je úžasný, sdílet to s tebou. Moc děkuju. Přeju krásnej večer a.

jiné místo - jiný čas......vidím oči "paníprosímvás"..."v chatrném kabátě, co měl možná ještě v kapse útržek vstupenky z Osvobozeného divadla kuličku naftalínu, hašlerku v modrobílém ušpiněným papírku....................."

Oklika kolika kobliha

klíh kliká kleká koliha :)

Vaše prevozchodítělstvo! Toť vskutku roztomilá feudální manýra :) :) :) Velmi oceňuji!!! Nadšení!!! Dík!!! Měj se za to navždy blaženě. Pá a.

Anonymní Veršotepče, moc děkuju za návštěvu. Nice to meet you! S tím KV je to tak, že komoušskej Václavák je něco naprosto jinýho než Václavák obecně, je to symbol, je to obraz, je to specifická výseč časoprostoru...

Díky, měj se krásně, pá a.

tví Pražané ti rozumí :) ...oklika kliká kolika chceš

Ja si svojich bezdomovcov kŕmim sama. Ale som ochotná sa o nich deliť s kýmkoľvek. Mimochodom kupujem im pravidelne potraviny - ovocie, zeleninu, párky, chlieb...

To je skvělá báseň. Jediné, co mi nesedí, je verš "na komančským Václaváku", resp. slovo komančským. Rozbíjí mi to atmosféru, není to ani metafora, ani to nemá dobrý smysl. Dávám tip.

Alegno, oklika, nikoli kolika :) :) :)

To mi dělá ten mrcha prediktivní režim.

Kolika oklikama jde oklika??? :)

Alegno, asi jo. Je to už tak dávno, že si to fakt nedokážu přesně vybavit. Doufám, že tě mírná kolika druhýho dílu nezklame a že se dočteš až do třetího závěrečnýho, kde jsi jemně oslavena :)

Celá báseň by možná vypadala jinak, nebejt tvý cesty s okurkou. Ještě jednou díky! Měj krásnej čas, jako když ti někdo s láskou připraví okurkovej salát... Pá a.

Ukrytá v máku, děkuju. Díly budou ještě dva a jsem hodně zvědavá, jestli ten druhej vás nezklame - trochu se to tam pootočí... a ve třetím spojí. Tak jsem napnutá jak špagát :)

Měj se jak v teplé kuchyni nad čerstvým makovým koláčem :), Pá a.

Dievča... Říkám si: mít tak TVOJE oči... A pak se do nich přes ty dálky zahledím a vidím: vždyť to jsem taky já...

Děkuju. Měj se jak pod dekou, jak s hrnečkem čokolády... a.

Goro, díky! Pokračování se vede  (zdánlivě) trochu jiným směrem, možná některé čtenáře zklame. No ale v závěru se to propojí... Více v mých odpovědích výše...

Měj krásnej čas, v bezpečí domova před bouřema i mrazem... Pá a.

Snakeu, zásah! Ano, ta datace je tam uvedená pro navození takovýchhle myšlenek a představ: kdo ví, co v tomhle světě Velkýho bratra čeká kohokoli... Je to skutečná vzpomínka, ale jestli k tý situaci došlo skutečně v tom orwellovským roce či o rok dřív, to už vážně nevím. Možná jsme žvatlaly o něčem úplně jiným... Nicméně hlavním tématem je ten domov, jak se ukáže dál. 

Moc si vážím tvýho přemýšlivýho čtení. Díky. Přeju den jak hrneček kakaa v pohodlným křesle a.

Dagmaram, díky. Přesně tohle bych chtěla, aby nad tou básní čtenář cítil. Přeju krásnej den a.

Evženie, to jsem ráda! Děkuju, že mě čteš a že mi píšeš. Měj se krásně, Pá a.

Cassy, díky. Je to ovšem jen začátek, dál se to vine v čase - a ta datace a připomínka doby je tam hlavně pro připomínku toho, že komouši vytvářeli žebráky a bezdomovce stejně jako každej jinej systém - akorát brutálnějc a nemilosrdnějc. Takže báseň se dál bude zabejvat tématem domova poněkud osobněji, a nakonec se pokusí čtenáře dojmout... Celá kýčařka anna :)

Díky za všechny zajímavý komenty, který mi píšeš. Měj den jak ve vyhřátým pokojíčku, Pá a.

Jamardi, díky. Důchodkyně v červenejch ponožkách se mi zalíbila :)

Ten zápach je z nemožnosti se umejt a vyprat si a z různejch nemocí a z chlastu. Přijít o domov, myslím, že bych taky zasmrádla rychle... Je mi jich neskonale líto... 

možná automat Černý pivovar na Karláku?

řekla bych, že čtení je a ještě bude poutavé

stretnúť oči ... mať možnosť zblízka sa do nich pozrieť a spoznať, že som to ja ... nádherná ponuka, priam výhoda ...*

V předchozí části mne trochu ruší protiklad - vzpřímeně a nahrblá... jinak symbolika /rok a prostředí/ je tam určitě, kontrast... uvidíme, jak bude "příběh ve verších" pokračovat.

Mj. přemýšlím, jestli se název nedá chápat jako interpretační klíč a jestli tedy v kontextu Orwellova díla není otevřená perspektiva dívek jen zdáním a zmařená perspektiva staré paní mementem...

Vidím, že se shodneme se snakem... o dvě vteřiny:-)

První část je tvá klasika, ale odtud do konce: Byly to oči káněte  oslovilo velmi... něco se vybavilo, co už je roky pryč a tys něco těžko vyslovitelného trefně vystihla... také jsem zvědavá na pokračování!

Být kánětem a myší zároveň, oči klopit i neklopit, to je pro mě objevný popis. Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel, ačkoli jsem se s tím už taky setkal. Líbí se mi Tvá pozorování...

celé pěkné, ale ten závěr, výstižné. Líbí se mi to, ikdyž její situace se mi nelíbí

Taky si ráda přečtu další.

Pootevřené okno do ulic, které nosily jiná jména, jiné osudy i jiné cenovky... Třebaže nesleduju Ordinaci (ať v jakékoli zahradě), tohle pokračovaní mě zajímá...

Popis ženy je mně povědomý. Ty oči - tak nějak se dívají.

Nedávno jsem u nás viděla bezdomovce, jak spí u řeky. Vůbec nesmrděli a byli oblečení docela slušně. Když to srovnám s důchodkyní, která klidně vyjde před dům v červených ponožkách, tak mi to připadá stejné. Na rozdíl od bezdomovců, které jsem viděla třeba v Praze na nádraží - smrad obrovský. Pomáhá jim to při žebrání?