Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHaiku a senrjú s křesťanskou tématikou -výzva autorům
Autor
PavelK
Dobrý den všem
Už třetím rokem jsem pořadatelem Noci kostelů v evangelickém kostele ve Chvaleticích. Jedná se o krásný nově opravený kostel na malé vesnici (původní Chvaletice, dnes Chvaletice, hornická čtvť). Příští ročník bych rád zaměřil na duchovní setkávání a v rámci tématu uspořádal výstavu haiku a senrjú s křesťanskou tématikou. Chtěl bych požádat autory Písmáka, kteří se tvorbě haiku a senrjú věnují o spolupráci.
Pokud mi chcete na výstavu svými díly přispět (cokoli s křesťanskou tématikou, kostely, boží muka, rituály, lidé…) pošlete mi je do pošty. Napište, pod jakým jménem autora chcete, aby byla díla publikována a pár slov o sobě, tak dvě tři věty.
Co mohu nabídnout, Noc kostelů ve Chvaleticích je ještě mladá akce (má za sebou teprve tři ročníky) na malé vesnici. Účast nebývá vysoká okolo 50 převážně místních návštěvníků. Obvykle bývá jejím hlavním programem hudební vystoupení. Je součástí celorepublikové Noci kostelů, která má kvalitní propagaci a je oblíbená. I k nám vždy zavítá pár návštěvníků z poměrně velké dálky. Téma křesťanství, viděné optikou haiku je neotřelé, může být atraktivní, může být o ně zájem. Máte možnost publikovat svá díla i jinde než na internetu. Z akce může vzejít velmi zajímavý tematický soubor děl.
Uzávěrka pro zasílání děl je 28.2 2022
Předem děkuji všem za spolupráci.
40 názorů
čéče Kamamuro, to je mi dost blízký s tím Šintoismem, proložený buddhismem a zenem, rozhodně absolutní souhlas, bohů je nespočet, vyšší, nižší, vždyť jaká by to byla strašná nuda, kdyby byl jeden bůh a všechno ostatní by bylo mrtvý, i ten kámen má svoje vědomí, stejně jako strom,...atd. ale chápu, že pro asi 4 miliardy lidí na týhle planetě je to naprosto šílená představa při který by chytli hysterický záchvat, a co teprve, kdyby jim někdo řekl, že tohle všechno je jedno velký divadýlko pro nás samotný a obrovská iluze k tomu :D:D
četl jsi zážitky lidí co se nechali zavřít do těch domků na 7 dnů a dýl v absolutní tmě? popisují dost zajimavý zážitky, který tak trochu úplně boří představy který nám vtloukli do hlavy o tom jaký tenhle svět je :))
PavelK - ty říkáš mě, že já chápu haiku "moc ploše?" ;-) No to je povedená taškařice. Tak poslouchej, co bys řekl třeba na tuhle audiovizuální haiku?!
Radovan - a to je špatně nebo dobře? Zase jsi mě dočista zmátl!
Oldjerry - ano, tomu, co zde líčíš, se říká "náboženský synkretismus", jestli se dobře pamatuji. Tíhl jsem k němu hodně na gymnáziu - otec (jogín a alkoholik v jedné osobě, který tvrdil, že do čtyřiceti let se stane mágem a nikdy už nám pak nebude nic chybět) mě vychoval na vpodstatě buddhistických tezích, já jsem už jako teenager obrážel různé školy bojových umění a esoterní spolky ve snaze se dopídit něčeho, co by mi dalo stabilitu ve světě, který mi připadal šílený, a měl jsem i pár křesťanských přátel. V synkretismu jsem spatřoval nadějnou příležitost, jak by si všichni mohli dohodnout, přestat konečně válčit a každý by vlastně v důsledku získal. Sklidil jsem od svého staršího kamaráda z FF UK dost posměchu, nazýval můj "slepenec božstev" posměšně "Jabudhaláh", a pořád si mě dobíral otázkami jako: "Hele, a může ten tvůj jabudhaláh souložit? No, protože Zeus určitě může, neboť měl spoustu potomků, ale Duch Svatý nemá tělo, tak jak to bez těla bude dělat?", ale to byla taková přátelská legrace. Později jsem si ale uvědomil, že to je sice hezký, ale neproveditelný plán, protože proponenti jednotlivých náboženství s tím nebudou souhlasit. Muslimové by se s křesťany ještě nějak dohodli (někteří s někteřími) - muslimové ostatně uznávají Ježíše jako proroka a o ostatních monoteistech, že jsou společně vyznavači Jednoho Boha. Pro katolíka nicméně, obávám se, budou postoje islámu nepřijatelné. Buddhisté nechápou Buddhu Gautamu jako božstvo, ale jako člověka, který šel příkladem a dosáhl nírvány, takže ho neuctívají, ani si nemyslí, že je všemocný. Taoisté a zenbuddhisté pohrdají okázale uctíváním čehokoli a kohokoliv. Quatzecoatl a ostatní aztécká božstva měla často zvířecí podobu a přinášely se jim lidské oběti. Šintoisté věří, že božstev je nespočet, a že každá říčka a každá hora má své božstvo (kami). V Japonsku je víc věřící, než obyvatel, protože někteří jsou členy více církví - šintoismus pro ně vyjadřuje fascinaci přírodními krásami a kouzlem okamžiku, buddhismus mají na pohřební obřady a na rozjímání o životě a smrti, a zen, aby člověk aspoň na chvíli unikl stresu nahlédnutím, že život a lidské snažení jsou prchavé iluze. Proto nemají v japonsku nesnášenlivé monoteistické systémy velký úspěch - nezapadají do místního kulturního kontextu. Podtrženo a sečteno, Oldjerry, bylo by to krásné, kdyby všichni ustoupili a na nějaké synkretistické platformě se dohodli. Pochybuji ovšem, že se to kdy povede. Zkus se zeptat třeba támhle Radovana, který je katolík, pokud se dobře pamatuju, co si myslí o tvém přesvědčení, že jsi proti zbožštění Ježíše Krista. Pokud dostatneš přímou odpověď, nemyslím si, že bude nadšená - ale můžu se samozřejmě mýlit.
Radovan Jiří Voříšek
24. 09. 2021dost dobrý
líbí se mi, že se vlastně podařilo odhalit ekumenický podtext chystané akce.
K3 - No vida, Scorseseho film podle povídky od Shusaku Endó... ten napsal "Bambusové loutky z Ečizenu", jestli se nepletu? Četl jsem to někdy před pětadvaceti lety, ale už si fakt nevzpomínám, o čem to bylo. Od Scorseseho se mi dost líbily "Gangy z New Yorku" - ačkoliv to rozhodně není dokument striktně se držící historických faktů, náladu doby podle mě vystihl bravurně a William Cutting v podání Daniela D. Lewise byl jeden z nejlepších hereckých výkonů, co jsem kdy viděl.
Každopádně ten film si někde seženu (české televizi jsem přísežným prohlášením slíbil, že se na ní nebudu dívat), dost mě to zajímá.
Mimochodem - podle info na Wikipedii ten film sdílí postavy (Rodriguez, Ferriera) s Clavelovým "Šógunem", kde jsou ale některé postavy evidentně přejmenované. Zajímavé - u Šóguna jsem si nikdy nebyl jist, co všechno je vlastně fikce (natolik dobře zas reálie neznám).
Věřím v Boha, aniž bych ho potřeboval nějak definovat, perzonifikovat a pojmenovat. Rozhodněn jsem proti zbožnění snad i historických osob Ježíše, Marie a dalších svatých. Jejich zásluhy by měly být oceněny jinak i když teď sám nevím jak a nevím čím. Zásadně zastávám myšlenku, že Bůh je jen jeden pro celý Vesmír a jeho různá jména, vize a zosobnění jsou nejen historickým, ale dodnes trvajícím omylem. Bůh, Budha, Krišna, Šivu, Alláh, Jehova, Quetzalcoatl, Odin a nevím, kolik dalších Bohů... je vlastně Bohem jediným, kterého si nějak vybavily různými schopnostmi, pojmenovaly a perzonifikovaly tehdy ještě navzájem o sobě nevědoucí pracivilizace různými jmény, vlastnostmi a schopnostmi. Dokonce některé ho rozdělily podle specifických funkcí do několika Bohů. To nijak nesnižuje právo kohokoli věřit čemukoli, ale jistě to je schopné vysvětlit třeba rivalitu některých náboženství zejména tam, kde byli jedinci schopní stejné a dokonce hlubší analyzy a místo zbytečně vynaložených sil na osvětu a uvedení víry na pravou míru raději využili nutnosti lidí něčemu věřit a přizpůsobili si Bohy pro své potřeby vládnout jménem Boha. Myslím, že tohle ví i papež :-D
Kamamura: vnímáš to hrozně ploše. Především křesťanství. Pokud nedojdeš osvícení (zen) bude tvůj život slzavé údolí (křesťanství). Unio mystica (Eckhart) je v podstatě osvícení (zen). V zenu se nevěřilo v možnost jeho slovního předání, to samé vyjadřuje Eckhart slovy nemít nic. Téma je to neuvěřitelně široké, asi málokdo ho dokáže plně obsáhnout. Právě díky té zdánlivé absurditě je zajímavé. Nevěřím, že by se za každým druhým haiku v Japonsku nacházelo satori. Tahle akce nemá velké ambice, koná se v malém venkovském kostele, dveře jsou otevřeny všem. uvidíme...
Faktické poznámky
- protikřesťanský edikt, který pod trestem smrti zakazoval vyznávat v Japonsku křesťanství a omezoval pohyb cizinců na přístav Nagasaki (proto se tam taky křesťané "stáhli" - všude jinde by jim okamžitě usekli hlavu) vydal nikoliv Ieasu Tokugawa, ale Tojotomi Hidejoši (nevím, proč ho Musaši nazývá "taikó", což byl titul, který si Hidejoši sám vymyslel a propagoval ho v divadelní hře, kterou sám napsal, aby zamaskoval před nevzdělanou veřejností fakt, že je rolnického původu, což byl ... docela problém).
- křesťanství sice přivezli do Japonska portugalští jezuité, ale od začátku s ním byl ten problém, že jeho japonská verze byla vpodstatě svéráznou podobou Mariánského kultu, tzn. japonští konvertité spatřovali v paně marii šintoistickou bohyni slunce Amateratsu, neuznávali trojjedinost boží ani božskou podstatu Ježíše Krista, a vlastně to tedy z pohledu oněch jezuitských šiřitelů víry žádné křesťanství nebylo. Po vydání zmíněného ediktu museli japonští konvertité z řad šlechty (křesťanští "daimjóové", což byl ekvivalent hrabat nebo knížat v japonské feudální hierarichii), křesťanství zavrhnout - pokud se pamatuji, každý musel šlápnout na obraz Ježíše Krista, kdo odmítl, byl okamžitě sťat, zkrátka s oficiálním křesťanstvím byl konec, nějací sice přežili, a oficiální moc je dál nepronásledovala, protože si nechtěla příliš pohněvat Portugalce, kteří ovládali kritický obchod s Čínou díky svým lodím - a Japonsko bylo závislé na čínských dodávkách hedvábí, protože hedvábné oblečení velmi ulehčovalo život v parném a vlhkém podnebí, které panovalo na většině území Japonska (ačkoli Japonsko díky svému unikátnímu tvaru zasahuje prakticky do všech podnebných pásem).
- Není rovněž pravda, že by křesťanství mělo v Japonsku nějakou výraznou tradici - při posledním demografickém průzkumu se ke křesťanství otevřeně přihlásilo pouhých 0.8 procent Japonců, což je podle mě zcela homeopatické množství, obzvláště v zemi, kde počet věřících přesahuje počet obyvatel, protože značná část Japonců se hlásí k více náboženstvím najednou (většinou k tradičnímu šintó, a pak buď k buddhismu, nebo zenovému buddhismu). S křesťanstvím mají Japonci podle průzkumů problém hlavně kvůli jeho nesnášenlivosti ("V jednoho Boha věřiti budeš!", "Já jsem Bůh žárlivě milující", atd.), krvavé historii (i když nějaká krev se prolévala ve jménu úplně všech větších náboženství včetně nominálně mírumilovného buddhismu) a důrazu na utrpení a sebeobviňování ("všichni jsme hříšní", dědičný hřích, slzavé údolí, atd.).
- pokud je mi známo (nemohu to ale dokázat, protože exaktní důkaz neexistence, narozdíl od existence, je velmi problematický, na což světová náboženství tak trochu hřeší), tak žádná klasická (myšleno složená do roku 1969 a počátku "období Meiji", kdy izolacionistické Japonsko vpodstatě násilím světu otevřely lodě, pušky a kulomety amerického admirála McAthura a započal se hektický přerod Japonska z hlubokého středověku rovnou do moderního industrializovaného kapitalismu) haiku neexistuje, alespoň ji nikdo, kdo jí hledal, nenašel (pokud je mi známo). Myslím tím klasickou haiku obsahující prokazatelně křesťanské symboly a inspirované křesťanským viděním světa. Rozhodně nenajdeme žádnou křesťanskou haiku v té Límanově knize - pro jistotu jsem se ještě díval, ale možná jsem se přehlédl.
- haiku jako žánr je jednak bytostně spjat s japonským jazykem (a existuje názorový proud, který tvrdí, že nejaponské haiku prostě principiálně nejsou haiku), a jednak se zenovým buddhismem, který je (aspoň podle mého názoru) drasticky nekompatibilní s křesťanskými axiomy. Jmenovitě:
a) křesťanství se upírá k Bohu (katolické pak k Ježíši jako součástí trojjediné boží entity), zatímco zen všechny bohy a náboženství odmítá a (trochu solipsistně) prohlašuje život a "skutečnost" za "sen vetkaný ve snu" (posmrtná báseň Ody Nobunagy z Clavelova románu Šógun).
b) Křesťanství spatřuje člověka za inherentně nedokonalou a hříšnou bytost, která může dojít "vykoupení" pouze skrze Ježíše Krista a jeho oběť. Zen spatřuje jedinou překážku na cestě k "individuálnímu buddhovství" pouze a jedině ve vlastních touhách, iluzích, omylech, strachu, očekávání a dalšího "karmického balastu" - zbavit se všeho toho je principiálně možné kdykoliv - introspekcí, meditací, tréninkem, nebo šokujícím zážitkem (tzv. "náhlé osvícení"), často uvozeným paradoxním nebo extrémním zážitkem (kniha "Hagakure", což je takový Guth Jarkovský pro samuraje [sepsaný ovšem uprostřed dlouhého období míru, a tedy silně romantizující] uvádí jako příklad okamžik, kdy vyplivnete krvavý hlen v poté, co vám soupeřův meč zasadí smrtelnou ránu - udajně "nic tak neprojasní vzduch". Osobně nemohu soudit, nemám podobnou zkušenost ;-) Náhlé osvícení hledali adepti zenu též při řešení tzv. "kóanů" - formálně neřešitelných hádanek (profláklé "tlesknutí jedné ruky", ale i spousta dalších) - často v atmosféře enormního stresu ("když na to nepřijdeš do středy, jdi a zabij se!"). Součástí zenového výcviku byly i neočekávané rány tradiční bambusovou holí (výprasky ovšem hojně dostávali i mniši v evropských středověkých klášteřích, racionalizace však byla značně odlišná).
c) - Zen (a s ním tedy i haiku jako žánr) se primárně obrací k přítomné chvíli - jen "teď a tady" lze dojít osvícení, člověk nevlastní nic kromě přítomnosti, minulost i budoucnost jsou jen iluze. Křesťanství naopak spatřuje život vezdejší jako "slzavé údolí", které je nutno protrpět (a dodržovat přitom Desatero), aby měl člověk po zdařilém závěrečném pokání (je přece inherentně hříšný) nějakou naději na "Život věčný" v Nebi jako protiklad k velmi tradičním "Plamenům pekelným" (těmi ostatně operuje i islám, jen jim říká "Plamen Saqaru").
Závěrem chci říci, že nemám apriori nic proti křesťanům nebo moderní křesťanské haiku (ať už bude vypadat jakkoliv, a přes výše řečené), stejně jako bych se asi účastnil muslimské barbecue party a zapíjel spolu s ostatními dozlatova propečené vepřové stejky arakem nebo datlovým vínem - ačkoliv obojí je v tradičním pojetí... poněkud problematické.
Bavi me to, jak se tu porad bavite, tak se sem vracim, od mechu a kapradin... Vyzva na haiku je to pekna, uvidime
Musaši: Pan Líman zemřel 2.5. 2018. Nemám potenciál na to, abych mapoval celou českou haiku scénu i takhle mi to dá zabrat.
Kdybys uvedl zdroj, nebyl by v tom žádný problém, třeba i pan Líman by byl jen rád, kdyby ses s ním spojil. Ale ty jsi organizátor...
Musaši: Nechci řešit autorská práva, akce je založena na dobrovolných příspěvcích. Mimo Písmáka jsem požádal Můru73 a snake _01 o informaci o akci v okruhu autorů haiku se kterými jsou v kontaktu. Ještě plámuji oslovit i křesťanskou veřejnost prostřednictvím časopisu Česlý bratr, uvidíme, třeba mne ještě něco napadne.
Pavle,
k dispozici jsou tisícovky přeložených japonských haiku. Ta křesťanská haiku by z nich stačilo jen vybrat. Doporučuji Chrám plný květů od Antonína Límana. Myslel jsem, že by pro zájemce o haiku mohlo být podnětné s nějakými originálními japonskými křesťanskými haiku se seznámit, ale to už je na tobě.
Vaší akci přeju zdar.
Já sám už haiku nepíšu.
Atkij: Věděl jsem, že mne nezklameš.
:-) Dík.
A svým komentářem jsi mi i přihrála:
Noc kostelů dává příležitost v mnoha uměleckých směrech:
Už jsem domluvený s Vesuvankou na dvou obrázcích. Pokud se někdo věnuje výtvarnému umění a má něco k tématu je vítán.
Obrať se na Delicii Nerkovou. Ta už před několika lety vydala celou knížku podobných haiku.
To je úctyhodný počin, Pavle. Noc kostelů dává příležitost v mnoha uměleckých směrech. A často i možnost nakouknout do míst běžně nepřístupných atd.
Ráda přispěju...moc ráda.
Musaši: Jediným organizátotem jsem já. Autentické křesťanské haiku může napsat jen autentický křesťan na základě autentického prožitku. Uvidíme jestli se nějaký přihlásí. Výzva je určena všem, kdo se tvorbou haiku a senrjú zabývají, nemusí to být křesťané. Jejich pohled může být jakýkoli, jen bych byl nerad, kdyby byl nějak hanlivý, výstavu hostí kostel, se slušné mít úctu k hostiteli. Nevládnu cizím jazykem nejsem schopný překládat. Pokud chceš přispět svými překlady japonských křesťanských haiku budu jen rád.
Ještě k termínu autentický křesťan. Jsem aktivní v malém křesťanském společenství. Jsou různější než si lidé mimo komunitu myslí.
Dík.
Haiku neumím, ale pokusím se něco poskládat. S dovolením to napřed pošlu Goře, která to umí, ke korekci a pak až Tobě.
Vaší akci přeju úspěch a na křesťanská haiku jsem velmi zvědavý.
V Japonsku má křesťanství velmi dlouhou tradici. Už kníže Nobunaga Oda, jeden z prvních sjednotitelů Japonska podporoval křesťanské misionáře a zároveň je využíval ve své složité politice. Jeho následovník Taikó taktéž s křesťany vycházel dobře, ale šogún Iejasu Tokugawa po svém konečném vítězství v dlouhých válkách o nadvládu nad Japonskem, nechal všechny křesťany ukřižovat a křesťanství zakázal pod trestem smrti. To ale neznamená, že křesťanství z Japonska zcela zmizelo. Křesťané se na stovky let stáhli do ilegality a soustřeďovali se na ostrově Kjúšů v prefektuře Nagasaki. Opět povoleno bylo v Japonsku křesťansví teprve v polovině devatenáctého století a nejvíce se vzmohlo právě v Nagasaki. Je proto velmi zvláštní že křesťané - Američané, svrhli atomovou bombu právě na kostely v Nagasaki.
Toto vše uvádím hlavně proto, aby si organizátoři akce uvědomili, že nepochybné existují i autentická křesťanská haiku z Japonska a bylo by dobré aspoň několik málo z nich předložit místním autorům jako vzor, už proto, že takový vzor reálně existuje, už proto, že může být spojen s reálným mučednictvím a mnohaletými tradicemi.
Evženie Brambůrková
30. 08. 2021Hezký nápad.
blacksabbath
30. 08. 2021Držím pěsti....ať se vydaří!
Radovan Jiří Voříšek
30. 08. 2021taky jsem z pořadatelů noci kostelů v Brně (sv. Tomáš) ... tohle je dost dobrej nápad! Dám-li něco dohromady, pomůžu
Líbí se mi i to vaše komorní prostředí, nám tam projde cca 3 000 lidí.
annnie. Budu se těšit na Tvé dílo i Tvou osobní účast. Kdo bude mít zájem, tomu zajistím nedaleko ubytování.
Moc pěkný nápad! Beru to jako výzvu, pokusím se nezapomenout :)
Ať se to podaří! Tip a.