Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZáří je nejsilnější Měsíc
Autor
malej_blazen
Září je nejsilnější měsíc;
Rozhoupává zakotvené lodě v přístavišti,
šplouch sem a šplouch tam, znavený derviš na odřených přídích končícího dne ve starých splavech.
A obrací ptáky pryč, tam daleko na jih. Kde jim asi konec? ubohé, ubohé
vlaštovky - obrysy, kontůry dávno již nechtěné, vlastní duše.
Září je nejsilnější měsíc!
Klidně urve kus srpna a je mu to jedno,
přelije se do něj a nikdo už neví, že nějakej srpen
vůbec, kdy byl. Usadí se na jeho popelavě propršených zbytcích per
a kraluje si tak jak chce. Uplakaný měsíc, který ví co chce.
Září - to je, to je prázdná venkovní hospoda.
Pár kelímků naplněných deštěm a v nich několik vos utopených,
které ještě včera do noci houkaly, jak jich zvykem. Poklidní
strážci strašidelné noci, při které otevírají se lecjaká tajemství,
dojemně skrývaná před sebou samým. A už mi ani nevadí, když nemůžu v noci spát,
protože vím, že to není navždy. Poklidně sleduji ten tok myšlenek,
zveličených strachů a nerozpoznaných krás a přebírám je v dlaních,
myslím na svojí dávnou mapu - Světlonoše, kterého jsem mastnými čarami voskové svíce
namaloval a nechal vlát, jako se suší prádlo a jen a jen sebe se ptám
proč ta mapa ukazuje, kde jsem, ale už nic neříká, kde měl bych být.
Září - veliká tlustá voskovice a v ní drobná zrna kadidla.
Dýmí se z ní mračna, zahalující obzor. Už leckde padl list k zemi!
Tak vztyčme hrob neznámému listu.
Proč jen je září nejsilnějším měsícem? To nevím. A naštěstí to ani vědět nemusím.
Jediné co, že když pak kráčím si bezejmeným městem v dejvicích
a zakláním hlavu vzhuru do mírného kopce směrem k hradu, je to tam, kde jsem jako malý kluk
chodíval s tetou Naďou a dědou a fenkou Lejdynou na procházky a že už, už to nepoznávám zcela. Jakoby se něco změnilo.
A na okamžik mě povznese vědomí toho, že i ve fasádě a v ohybu zatáčky
a taky ve stromu na konci ulice a v kamenné dlažbě, mohou se rozrůst kořeny spjaté
se mnou samým. I když je zaří, ten nejsilnější měsíc, který všemu vládne, tou dokonale osobní opuštěností.
5 názorů
Tyjo dobrý to je, to sdělení a pocit, všechno dobrý. Na mě tam ale pár chomáčů kašírovaný vaty (druhá strofa a prvních pět veršů poslední), ty kdybys z toho vyfoukal, byl by to podle mě výstavní kousek.
blacksabbath
31. 08. 2021to je moc hezké napsání.....ukládám si...*/********
Báseň mě zaujala, zejména verše:
Září je nejsilnější měsíc;
Rozhoupává zakotvené lodě v přístavišti,
šplouch sem a šplouch tam, znavený derviš na odřených přídích končícího dne ve starých splavech.
A obrací ptáky pryč, tam daleko na jih. Kde jim asi konec?
Září je nejsilnější měsíc!
Klidně urve kus srpna a je mu to jedno,
přelije se do něj a nikdo už neví, že nějakej srpen
vůbec, kdy byl. Usadí se na jeho popelavě propršených zbytcích per
a kraluje si tak jak chce. Uplakaný měsíc, který ví co chce.