plamen

plamen

Tvá slova, fráze jak od Shakespeara,

co držely mé srdce v plamenech lásky,

co zahřívaly mě a mou zjizvenou duši,

dojem, jak kdybych měla přes oči pásky.

Zaslepená laskou, viděla jsem jenom tebe,

pocit šestí, který mi nikdo nesebere.

Sebral…a byla jsi to ty, hlava mi to nebere,

odevzdala jsem ti srdce, duši, sebe,

hodila jsi mě do ohně, bezcitně a nevrle.

Již už to není ten plamen lásky, 

jen bolest, beznaděje.

Naivní jsem byla fakt,

avšak na lásku stale věřím,

páč vím, jak dokážu milovat.

Ach, ty noci plné přemýšlení,

slz v očích, zmatku v hlavě, strachu, že na mně nezáleží,

ale psaní těhle slok je jako terapie,

o citech se mi mluví stěží.