Volby jako zrcadlo víry

   V posledním čase jsem poněkud víc než obvykle cestoval po vlastech Českých a jako na všechny, tak i na mě se z plakátů v ulicích a billboardů u silnic začaly čím dál víc usmívat milé tváře slibující mi ráj na zemi. Tento úkaz dává signál, že brzy budou volby a tak rovněž čas od času ztratím čas na některém ze zpravodajských webů a letmý pohled do diskuzí pod články, týkajícími se hlasování o novém složení reprezentace státu, mi dal syrové a strohé zrcadlo mojí křesťanské víry.

   Mnozí zde velmi srdnatě a směle obhajují strany/koalice/jednotlivé politiky - s jakou vervou se já hlásím veřejně ke své víře a co dělám pro to, aby se šířila zvěst o tom, že nám Boží Syn Ježíš vydobyl spásu za poměrně pohodlných podmínek? Jiní zase dost zostra plují na politickou konkurenci a vidí v ní nebezpečí - jak moc se já varuju hříchu, povrchnosti, mondénnosti, pokrytectví? Kolik naděje jsou lidé schopni dát do té které partaje či koalice, toho kterého lídra a kolik naděje ve skutečnosti dávám do živého Boha (který narozdíl od lidí může naděje nejen naplnit, ale chce nám dát i nekonečně víc)?

   Je to pro mě výzva být pravdivější a odvážnější ve víře. Rozhodovat se pro následování Krista - a to ne jednou za 4 roky a pak s rukama v klíně nadávat, ale denně. Jeho slogany, pravda, by asi moc šancí na úspěch neměly ("kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, ber každý den na sebe svůj kříž a následuj mě", "úzká je brána a strmá cesta, která vede do Božího Království"), nicméne ten hlavní ("Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověku ani na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kteří Ho milují") za to stojí! Jo, a k volbám půjdu, ale výsledek mě nechává poměrně klidným. S větším napětím vstupuji do těch každodenních rozhodnutí.