Izobary

Myslel jsem si něco

o Babylónu

a tak začala moje ranní hygiena

vyhlédnutím z okna

(miláčkové mléčných barů

šeptali mi překotně

svá prapodivná jména

to jen proto

že bez kávy po ránu

sotva chodím

sobci)

pustil jsem na sebe sprchu

a smyl ze sebe

všechny pohledy slečny M.

v ucpaném odpadu

zahlédl jsem hada

- ale to mě nepřekvapilo

(dobře vím

komu otvírám dokořán

svůj život

a staré jizvy z dětské války

o nadvládu nad sebou –

prohrané)

v metru jsem si hrál

na cizince

a nadšeně lapal po všech

urputných tvářích

byly jako motýli v síťkách

tak nádherně lidští

v kontrastu k mým snům

bral jsem jim tváře

a dělal z nich krátké tóny

míhající se pod prsty

charismatického klavíristy

(Rachmaninov byl hrubý

k ženám

a svým nástupcům

zanechal neméně nemilosrdný

odkaz)

potom začalo pršet

až mi bylo líto malé blondýnky

v letních šatečkách

tak líto, že jsem

radši přidal do kroku

a nechal ji roztéct na kaši

nebyla první

a já nebyl jediný

nebyla už ani zima

ani vhodná doba nebyla

očím se nechtělo

už dlouho neposlouchám

co mi říkají jiní

odmítám zodpovědnost

za svůj životní styl

protírám si oči

a může za to ona

(nebo slečna M.)

nebo ten pán, který ji zachránil

za sladký úsměv

a záchvěv naděje

v lemu šedých kalhot

vlastně mi mohl děkovat

ještě že nic

nevěděl

ještě že jsem se

neotočil…