Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHřbitovy
Autor
Báseň_roku
Stmívá se a já se ptám,
kolik času ještě mám?
Na lásku, na život, na snění?
Na intimní souznění?
Miluji hřbitovy, dávají mi klid,
člověk si tam uvědomí, jak je hezké žít.
Nenosím tam květiny ani nezapálím svíčku,
já si představuji ty, co už jsou v nebíčku.
Jak asi žili, jaké měli ideály?
Na co si jako malé děti hrály?
Koho milovali, koho ctili?
S kým a jak si život prožili?
10 názorů
Thea v tramvaji
29. 09. 2021Já mám taky hřbitovy moc ráda, ale tady mne vyloženě štve ten rytmus, který si dělá v každé sloce něco jiného :)
Radovan Jiří Voříšek
22. 09. 2021druhá sloka mi přijde mládežnická a tím i úsměvná
možná by nebylo na škodu ona hřbitovní zamyšlení spíš jen načrtnout, než je do zbla popsat
Nedá se říct, že bych hřbitovy milovala, ale klid tam je. Prostý způsob zpracování se hodí k textu. Je to tak nebo alespoň já jsem to tak měla, že když přijdu na hřbitov a vidím, kolik tam leží mrtvých, naskočí mi otázka, kdo to byl a jak asi žil. A když jsem byla malá a přišla jsem na hřbitov poprvé, zajímalo mě to nejvíc.
A co dělají teď? Jak se mají?
Posílám tip, za verše i za jednoduchost.
Vzhleden k tomu, že 6.9. bylo výročí odchodu mé mámy do neznáma (17.), dávám HLAS. Je to sice zpracováno trochu prostince, ale i snaha o vázaný verš se cení! Někteří tu mají dlouhé elaboráty, ale rým abys pohledal! :-X
Nic proti základní myšlence, ale zpracování na mě působí nejen naivisticky, spíš dětinsky.
Jsem dekadent a proto sám také píšu často a rád básničky o hřbitovech. Tenhle kousek je tak nějak dekadentně naivistický, což má jistý půvab. Dávám tip.