Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKopřivy
Autor
Santi€
až k nebetyčným kyčlím
kazatelny při břehu remízku
do takové výšky čpí
přerostlé kopřivy letos v září
— cítíš?
káně zatím břitem křiku
nařízne skývu oblohy
stonky se kymácejí ve vánku
děda u mystického verpánku
točí madlem řezačky
a lačnému chřtánu přistrkuje nať
na to si vzpomínám
na mozolnaté stezky v jeho dlani
vyprávění o jelenech a laních
29 názorů
Pavle, moc díky za reakci! V básnickém dědovi se prolíná můj dědeček (který zemřel v mých šesti letech, ale povídání o jelínkovi si matně vybavuju) i můj otec/děda mých dětí, se kterým jsme my s bráchou v dětském věku chodili na výpravy do lesa, na houby, na byliny na čaj, na kopřivy do "míšení" pro králíky... ona řezačka tehdy pro nás/respektive zpětně pro mě v básni symbolizuje magický přístroj, časostroj do dětství.
Četl jsem to několikrát, vnímám v tom dynamiku textu, to mám rád, báseň nepůsobí ploše. Děda byl myslivec? Dá se domýšlet, že chodil na kopřivy pod kazatelnu, aby se nepopálil, až poleze nahoru. I to káně, jeleni a laně... Atkij píše, že by se sem tam dako ubrat adjektivum, mě by stačilo ubrat jediné. Slovo mystický, z textu nevyplývá co tím přesně myslíš, čtenář se v tom místě na chvíli zastaví (alespoň já), i bez něj to je pěkná báseň. Působí věcněji. To je pro mne příjemnější. Mystiku si může čtenář najit mezi řádky. Ale i stím slovem moc pěkná báseň.
Tentokrát se mi zdá, že lyrický náboj zůstal trochu skryt za slovy.
Radovan Jiří Voříšek
27. 09. 2021tak to máme stejný, akorát teď piju whisky - Arran, mám slabost na Skotsko
Radovan Jiří Voříšek
27. 09. 2021možná je to nemístná otázka, možníá se nechceš odhalovat takto vežejně
Radovan Jiří Voříšek
27. 09. 2021a zapojovali se,
koukám, že seš taky noční pták
co ty vlastně děláš, čím se živíš?
Radovan Jiří Voříšek
27. 09. 2021že by?
to jsme si dnes pěkně zasmečovali, nejsme žádní měkejši
Krásný text. Sem tam by se dalo ubrat adjektivum. Však ráda se k němu vracím, stejně tak podzimu, který mám zvláštním způsobem ráda.
sručně - to je na výběr
Tak takové básničky se sypou z rukávu. První sloka nepřirozené metafory.
ľudské a nielen to
Mám spoustu krásných vzpomínek na oba dědečky. A na jejich drsné ruce. Moc hezké!
ze šuplíku.....:-))))............na "mozolnaté stezky v dlani" také vzpomínám...když mě děda pohladil...bylo to jako kdyby mi přejel po tváři struhadlem.....ale bylo milo
Při čtení mě napadalo, zda jsi měla na mysli svého otce nebo dědu... díky za vysvětlení.
Vydařené :-)
Můj děda se v básni prolíná s mým otcem, který je dědou mých dětí. Pro mě náhodou roky 2016 a 2017 byly poeticky produktivní, tak teď, když je to slabší, mám co vytahovat.
Děkuji za reakce.
Nápadité slovní hříčky a metafory a vedle nich jako kontrast uměřené vyjadřování jsou (kromě osobitého příběhu v minibásni) tvým poznávacím znamením...
Za mě velmi dobré...