popletené pohádky díl 11 písmácké spolupsaní

Václav, Rumburak i liška hledali trpaslíky a krkavce, ale marně. Tak si unaveně sedli na palouček až usnuli. V tom do Rumburaka lehounce šťouchnul motyčkou do kolena strýček Pompo.

„Au, to je bolest, co se děje kde to jsem?“ procitnul Rumburak.

„Dobrej den, a copak… my se přeci známe pane Rumburak.“

„Kdo to je?“ mžoural rozespalý Václav a drbal se za uchem.

„Já jsem prosím nějakej strýček Pompo, vymyslel mě pan Papp z Říše lidí. Vše co zasadím ,to i vyroste, ale jinak jsem úplně blbej. A ležíte mě na zahrádce. No jen se podívejte, úplně jste mi zničili kapustu.“

„Promiňte, byla už tma. My mysleli, že jsme přistáli na palouku,“ omlouval se Václav

„Hele, ty Pompo, potřebujeme najít holku co je šikovná a nemluví. Není tu v okolí nějaká?“ zeptal se Rumburak.

„Kdepák, ani čarodějnice už tu nebydlí. Je dávno v Říši lidí a prodává na Václaváku mobily, taky mi jeden dala. Přiletěla s Fantomasem vrtulníkem do své staré chaloupky a hledala sedmimílové boty, aby nemusela po Praze jezdit metrem. Jenže jí je sežraly myši a zbyly jen nitky, a ty zasadit nemůžu. Tak jsem zasadil aspoň ten mobil a udělám si z nich světelnou cestičku. Támhle mi rostou další. Měl bych je jít zalejt.“

Václav se opět škrábe za uchem.

„Hele, nedostal si blechy od lišky?“ řekl Rumburak.

„No, dovolte pánové, já jsem čistotná jako miminko. Pravidelně se myji Jarem a voním po jižních citronech až z daleké Puntanely.“

„Fuj, ostrov Puntanela, ani mi ho nepřipomínej. To byla patálie, jak jsem musel Arabele pro to kouzelné jablko, aby se jí narodili místo dětí dva šedivý dědci,“ řekl Rumburak.

„Opravdu, to jste nebyl dobrý člověk,“ řekl Václav.

„Já nejsem člověk, jsem čaroděj druhé kategorie. A ty hošánku, nechoď ke mně blízko, když máš blechy.“

„Já nemám blechy, já přemýšlím. Když jsme tedy v pohádce, tak mě napadá…

Joj, co to je, někdo tu v lese střílí,“ lekl se Václav.

„To bude Rumcajs, střílí žaludy do vzduchu. Cipísek se bude ženit, vyslepičila mi to Krakonošova sojka. Krakonoš jim prý půjde za svědka. Cipísek si bere nějakou děvečku z Jičína .Prodává na trhu jablka a hrušky, ale je divná, přestala mluvit. Sojka vyprávěla, že když šla z trhu večer domů, přeběhl jí po lesní cestě Maxipes Fík a ona se tak lekla, že už dva roky ani nepípla,“ řekl Pompo.

Václav se rozzářil, popadl strýčka Pompa za modráky, sedmkrát s ním radostí zatočil až se jim zamotala hlava a Pompo padnul zády rovnou do svého záhonku.

„To si tomu dal, počkej, vždyť nedýchá,“ skláněl se nad ním Rumburak.

„Tak, teď nás už žádné kouzlo nezachrání,“ vzdychnul Rumburak.

„Ech, eeech…“ chrchlal strýček Pompo a z úst mu vyletěl žalud přímo Václavovi do čela.

„Ten… ža… žalud… ,“chrchlal. ,,Asi se musel odrazit jak Rumcajs střílel. Já mu ukážu. Už jsem málem viděl andělíčky…“

„Cipísek má děvče, které mi potřebujeme a Pompo umí vše zasadit, když dokázal zasadit i Rumburaka. Je to tak. Pane čaroděj?“ zeptal se Václav

„No, jasně, vždyť jsem ti to už vyprávěl. Ustříhnul jsem si nehet a tady ten blb ho zasadil a bylo to.“

„ Jak získáme její nehet?“

V tom přiletěla Krakonošova sojka.

„Píp, píp, píp všechno jsem slyšela, pomůžu vám, poletím do Jičína a když bude děvenka spát, kousíček z nehtíčku uklovnu.“

„No, to jsem tedy zvědavej, zda tohle dokážeš,“ nevěřícně kroutil hlavou Rumburak.

„Už letííííím, zítra tu jsem i s nehtem…píp…píp…“rozloučila se a třepotala křidélky.

„Děkujeme,“ zavolal Václav

„ A máš u mě mobil, aby sis mohla telefonovat s Krakonošem,“ volal Pompo.

„Tak pojďte do mého domečku. Pořádně se najíme zeleniny, aby nám to čekání na sojku rychleji uteklo. Možná zahraji i na harmoniku. Je ještě trochu zelená, teprve včera jsem jí vytáhl ze země,“ povídal strýček Pompo.

Sojka jak slíbila, tak splnila. Strýček Pompo zasadil nehet a pak vzal harmoniku a zanotoval.

„Na tom pražským mostě, rozmarýnka roste, žádnej jí tam nezalejvá, ona sama roste…

Václav se s chutí přidal a i Rumburak si písničku broukal pod vousy. Liška spokojeně chrupkala a snila o Koblížkovi na másle…