Plán

Pud sebezáchovy svírá v pařátech každého, proto jsou řeči o lidské svobodě jen řečmi - jakmile takovému hlasitému obhájci "svobody se svobodně rozhodnout" namíříš na hlavu pistoli, je po svobodě. A pistoli má dneska u hlavy každý proletář (a to metaforickou pistoli existenční - ztráta práce, bezdomovectví, default hypotéky, dluhová past, insolvence, vězení, sociálně segregace a ostrakizace, atd.) - což je výraz, kterým označuji všechny, kdo prodávají svůj čas v nějaké "práci" za fixní mzdu, tedy i sám sebe. Můj šéf rozlišuje tři moderní kasty - proletáři (Vonnegut jim v knize "Mechanické piáno" říká "takaru" - jestli chcete vědět proč, tak si tu knihu přečtěte ;-), což jsou podle mě všichni tady na Písmáku, pak řídící kádry - ty jsou definovány tak, že se jedná o jedince, kteří vlastní čtyři luxusní residence v těch nejdražších světových lokalitách, aniž by museli cokoliv dělat. Třetí vrstva - pomocné řídící kádry - je někde uprostřed; jedná se o jedince, kteří sice vlastní zmíněné čtyři luxusní residence na drahých parcelách, ale musí ještě nějakou činnost vykonávat, aby si udrželi svůj status. 

Noam Chomsky tvrdí, že 80 procent té chudší části populace (tedy všichno kromě 20 procent nejbohatších), nemají absolutně žádnou reálnou možnost jakkoli ovlivnit prostředky tzv. demokratické volby, nebo tzv. občanské neposlušnosti ovlivnit dění kolem sebe - a já s ním naprosto souhlasím. Vzpomeňme jen, jak dopadlo hnutí Occupy Wall Street. Oslavovaná společenská "svoboda" je tedy pouhou iluzí. Ano, máme o něco prostornější klec, a jsou v ní pozlacená krmítka, ale na rozdělení moci a mechanismech jejího výkonu se mnoho nezměnilo. 

Čímž se dostáváme k tomu, co mám nejvíc za zlé kléru a různým křesťanským lobby a politickým stranám - totiž že blokují přijetí zákona o euthanazii, dokonce i dnes, kdy se zdravotnictví komercializuje, a společnost už není ani schopna (a ochotna) nabídnout všem svým členům a dekvátní léčbu zdravotních problémů, které často činí existenci nesnesitelnou. Můj dědeček například prosil doktory, ať ho zabijí, ale měl smůlu - legislativa to neumožňuje (především díky křesťanské lobby), k vedoucím kádrům dědeček nepatřil a dopředu si "exit strategy" také nenaplánoval, tak trpěl až do konce jako zvíře. 

Proto tvrdím - udržovat dělný lid násilím naživu je kruté a nehumánní. Ve středověku se tak chovalo k lidem jen jediné povolání, kterým všichni opovrhovali a kterého se báli, takže jeho příslušníci museli žít stranou lidí za městem nebo vesnicí - a adeptovi onoho řemesla se říkalo všelijak, například také Mistr Málodobrý, neboli stručně řečeno kat.