královna silnic

back in prag bejby a rovnou do sklepů, 
v kterých všechno kloudný roste jako drzá houba
neviditelně a odhodlaně.. 
dolů do bejsmentu v kterým jsem kdysi vyrostl i já, coby husákovo hovado.. 
nadechnu libidózní pachy a vlhkej duch a nezbadatelnej šelest ve stěnách
nadechnu se a další shnilá vzpomínka převlečená za sentiment prošmajdá 
kolem.. 

back in prag, doma.. 
po letech nudný nudy na vsi
kde kámen šuká jinej kámen nikoliv cihlu! 
takže to tu bylo plný zmršenejch ludvíků čtrnáctejch, 
putujících k marasmu předurčeného, na segwaji, puntem , zkurveným hjůndajem.. 

po létech na vsi který byly místy až bezdůvodně krutý, 
spoustu toho jsem pohřbiil mělko ve svý mysli.. 
hlavně Soliče Kočku.. 
můj šaman a přítel, odebrán, mrtev, 
příliš mělko, jsem Tě pohřbil bratře.. 

po letech pod kopulí vesmíru
a nikde ulice který by vám ulevily, jen temnej peďák Hejkal v lese 
a panelky po hitlerovi ustící do polí.. 
a všude Les který je trestí z toho nejčernějšího a nejmakabróznějšího
totiž přírody samy..
tý olysalý tetky ve zetlelým krepdešínu, jakoby ho vytáhla z hrobu.. 

domy jsou lepší, 
umělý kytky a nebesa jsou lepší 
a ulice jako nekonečný mystérium možností.. 
náhoda strčí do kapsy všechny rafinovaný literární zápletky od kohokoliv 
včetně Shakespeara,

náhoda utváří tvoji zmatenou existenci, 
víc než rodina, 
vlast i bůh..
a praha a pár jinejch měst umí rozpouštět spleeny, 
můžeš jimi cestovat jako po lymfatický dráze -
dobrý město tě ochrání od příliš krvavě kulervoucího osudu, 

kráčíš vlásečnicemi -  z dosahu blbých rad a babskýho huhlání.. 
tečeš ulicí jako řeka, rapuješ v chůzi, píšeš o chůzi a v chůzi sestupuješ hlouběji, 
do zhasnutých střev megapole.. 

vracíš se do LA, kdes nikdy nebyl a sklep jako je tenhle to všechno spojí, 
zesmyslní a pokreje tě.. 

back in prag hajzlíci, ale ted už jinak,.. 
cestuju s holkou a sluncem v jídeláku, ať už je to kotouč radosti, 
kostel, tvoje kundička, dokonalý umění, hvězda.. 
 
cestujem za okny jako obrazy, míjíme světla nádražních domků, 
sídliště, život v zahradních chatkách, ohně v lese.. 
a pak už jen prázdný spacáky pohozený a srnka mířící do černých luhů, 
jé hele! 

cestujeme na dvě doby, noříme se do nehmotných tunelů 
a ty ve tmě vidíš do mých koutů, kde se to hemží chorobnými stíny 

je lehký a radostný tě potěšit,
dneska jsem si odřízl kus sebehovadský destrukce 
z telecího předního a usmířil se s tebou

kterou jsem léta vymetal z pokojů i s mrtvýma mouchama ven, 
ožívám na lopátce mezi prašnýma koulema 
jako muska lazarus.. 

a tvůj hlas je sexy hudba, 
drážky lynoritu otisklý do tebe během těch dnů, 
kdy jste s mámou obrážely koncerty a opery 
a hudba tě prostoupila

jednoho památnýho dne v karnegie hall, 
poslalas do šitu boba mec ferrina a kariéru starý sboristky 
s ledničkou polepenou pohledama 
z pitomý číny.. 
bylas tak sladká a štastná než se to všechno zesralo, 
a to bylo celkem záhy.. 

obalila ses do černý punčochy 
a do hlučnejch živejch míst 
a pila jsi 10 piv denně s kýmkoliv 
kdo přeřval noci v prázdém domě.. 

v tý vinárně ses ztrácela v kouřových clonách 
výbuších buranského smíchu
hynula si s pompou a s úsměvem..
tvoje světlo chřadlo, bylas jak menhir

jako nějaká krásná starověká socha, 
která se nečekaně vykulí z písku a ochromí tě.. 
způsob jakým si otevírala masivní dveře do sklepa 
byl odzbrojující, nonšalantní.. 
během jednoho takovýho elegantního švihu, či trhu? 
jsem se do Tebe zabouch. ..

cestujem spolu jako bonnie a clyde, 
řídíš do bezpečí! 
a hudba se tříští do lánů zlámanejch stébel a krvácí, 
dálnice je lymfatická stezka do Města.. 

jsi moje queen on the highway, 
troubové a trubky čuměj a neví, 
ale morrison, morrison 
understand..