Moc už nezbývá

dík všem

Norsko, dotaz - napsals - ať se poserou - kdo se má posrat?

Jo a dík za za poklonu, skandinávče - přirovnání měho závěru ke Skácelovu, tak mě dlouho nikdo nepoctil!

Bodavě krásné.......

Já po dočtení pěstí k Brnu (stejně správnou stranu neznám) nehrozil.

pěkné

oslovuje, zneklidňuje... líbí

Na mě působí jako upozornění, varování. 

Byla jsem první čtenářkou, Radovane, a viděla silnou a dobře napsanou báseň... i po mnohém čtení mám stejný názor. Takové čtu ráda, i když "bolí".

To je blábol. Se Skácelovským koncem. Se poserou

Život není procházka růžovým sadem.

drsná a jasná ... pekne napísané*

stojí za zastavenie sa, premýšľanie...

*****

kedysi veľmi dávno som verila v myšlienku, že milovať znamená žiť tak, aby človek nikdy nemusel prosiť o odpustenie...bola  v obľúbenej knižke aj vo filme na jej motívy...

dnes už viem, že život nie sú len ideály, veľké myšlienky ale aj každodenný život s mnohými potknutiami...a niekedy ani nevyužijeme čas ponúknutý na odpustenie...nevidíme ho, či nechceme?

už jsem jí četla tolikrát a pořád nezevšedněla......*/*************

Asi jen zopakuji, co jsem napsala, když byla tahle krásná báseň v soutěži: tohle mě zasáhlo. Vracím se k ní. Nemám v básních ráda moc "obecných" pojmů, jako je život, nenávist, naděje... jenže tady to všechno má svůj smysl a přesně do sebe zapadá.

Takový rentgnový zrak, tomusí být užitečná věc. Někteří lidé neprokouknou ani sebe sama, a není jich málo, soudě podle toho, kolik mají práce psychologové a psychiatři, o různých šarlatánech jako kartářky, hvězdopravci, nebo různé pravdohledačské sekty ani nemluvě.