Bojovka (3/3)

3

„To bude chtít spláchnout.“

Když mu Karel nalil panáka, málem se rozbrečel. Tuzemák pil poprvé od té doby, co se klepal mrazem a nemohl se dočkat, až si dá pořádný hrnek grogu. Místo toho ho napadl maniak s šaškovskou maskou.

„Co tvoje ruka?“

„Jenom mě škrábnul,“ Karel si vyhrnul rukáv košile a ukázal mohutnou paži. „Zůstala mi na památku pěkná jizva. Hned jsem se za ním pustil, ale zmizel mi u potoka.“

„Tam stopy končily. Policajti to tam pročesali i se psama, ale nic nenašli. Přitom všude byla hromada krve a obtisků bot,“ přitakal Lukáš.

Rozklepaly se mu ruce. Nešlo to zastavit. Noční můry minulosti vylézaly na povrch a přibližovaly se čím dál blíž. Po pádu ze žebříku pro něj skončil život, tak jak ho znal. Nastalo období sebelítosti a výčitek, které vyústilo v nutkání najít vraha. Klidně nasadit i vlastní krk, hlavně když bude odhalena pravda. Nyní se dostal až na samý okraj propasti, z něhož už nešlo couvnout ani o píď.

„Tak kdo to udělal?“

„Vrah věděl, kde se schováváme, Kájo.“

„Nesmysl. Stačilo mu jít po svíčkách.“

„Musel to vědět,“ přerušil ho Lukáš. „Měl to dopředu naplánovaný, všechno si odnesl v batohu. Zakrvácený nůž. Boty, ve kterých došel k potoku a pak se vrátil ve vlastních stopách. Šaškovskou masku, co měl na táborový karneval. Jako jedna z obětí byl totiž mimo podezření.“

„Takže vrah je dopaden,“ řekl Karel suše.

Lukáš se mu podíval přímo do očí: „Proč jsi mi to udělal?“

„Nechtěl jsem ti ublížit. Byla to nehoda.“

„To je mi platný,“ odsekl Lukáš. „Proč jsi zabil Michala?“

„Pořád se kolem ní motal.“

„Bylo mu patnáct, pane bože!“

Karel pokrčil rameny. Lukáše si oblíbil. Bral ho jako kamaráda, i když kamarádství mu nic neříkalo. Ani láska. Měl rád pouze sám sebe.

„Nemáš jedinej důkaz.“

Lukáš položil mobil na stůl.

„Stačí, když zavolám policajty, on už se nějaký důkaz najde.“

„Víš dobře, že ti to nedovolím.“

„Dělej, jak uznáš za vhodný,“ řekl Lukáš. Hlas se mu třásl jako souška ve větru, ale pohledem neuhnul.

Když se k němu Karel přitočil, ucítil na krku závan rumu. Silné pracky mu stiskly hrdlo a drtily ho jako molitan. Už necítil žádnou bolest. Měl pocit, jako by zas žil.

Poslední zvuk, který uslyšel, byly houkající majáčky.