Popelka - 4.část

Pokračování pohádky o Popelce. Ne té, kterou se oblbují děti. Té pravé, bez příkras. Z pohledu rozumného tvora - kocoura Gimouše Velikého

První díl  https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=524117

Druhý díl https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=524402

Třetí díl https://www.pismak.cz/index.php?data=editpiece&id=524511

Když jsme dojeli zpátky do dvorce, všude panoval shon. Prý zítra bude ples na zámku a princ si vybere nevěstu. Macecha s vlastní dcerou Dorou lítaly po dvoře jak šílený, kontrolovaly, jestli sluhové dovezli správný látky, šperky a já nevím co všechno.

Princovi jsem mírně záviděl. Bude si moct vybrat svojí polokočku. Já tuhle možnost neměl. Do mýho domu mi přinesli Miu a já s ní musím žít, i když je mírně praštěná a mluví naprosto nesmyslným způsobem. Docela bych bral, kdyby mi předvedli řadu koček a já si vybral tu, která by mě štvala nejmíň. Ale to je už dávno zahraný, zpátky k pohádce.

Látky ani šperky mě nezajímaly. Spíš jsem koukal, jestli by nebylo něco k jídlu. Ale nikde nic. A na půdě je ta mrcha Rozárka, ta mi nedá ani kousek myši. Měl jsem vážný obavy, že ráno už nebudu schopnej ani vstát. Hrozilo mi vyčerpání hladem, už jsem nejedl celej den!

Naštěstí jsem zaslechnul macechu, jak volá „Doro, okamžitě to stehýnko zahoď a umyj si ruce! Ještě bys zamastila tu krásnou látku na šaty!!“

Dora naštvaně hodila kuřecí stehno do kouta dvora. Neváhal jsem ani vteřinu a vystartoval. Zatáhnul jsem stehýnko ke schodům na půdu a... vím, čekáte, že mě zase někdo sejmul. Ale NE! Já ho tam celý, bez vyrušování, sežral! Zázraky se dějí i v pohádkách, jak vidíte.

Pak jsem vylezl na půdu, zachumlal se do houní u komína a blaženě usnul. Před usnutím jsem ještě chvíli přemýšlel o šílenství polokoček, který kvůli nezamaštění nandavací srsti zahodí žrádlo. Já si kožich zamastil, a rád!! Stočil jsem se do klubíčka a z kožichu jsem cítil super vůni pečenýho kuřete. Umíte si představit větší blaho? Já skoro ne.

Druhý den mě probudila Popelka. „Gimouši, vstávej! Mám pro tebe další úkol,“ cloumala se mnou.

Kouhout měl pravdu, Popelka je děsná! Jiný pohádkový postavy mají jen jedno přání, ale Popelka mě úkolovala furt dokola!

Vzala do ruky druhý oříšek, postavila se před Rozárku a zeptala se, „Mám, Rozárko?“

Rozárka řekla „Mont Blanc,“ a Popelka se šťastně usmála a pustila oříšek na zem.

Z oříšku se vyvalily modrý šaty. „Ach, ty jsou nádherné, tak krásně blankytně modré, jako samo nebe! Budu na plese nejkrásnější!“ soukala se do Popelka do šatů. „Líbí se ti ta barva Gimouši?“

Nadhodil jsem granulku, spolkl jí a povídám, „No, jsou modrý.“

„Modré? Blankytně modré, nejkrásnější na celém světě! Ty nejsi nadšený z toho, jak jsem překrásná?“ přitom si nazouvala střevíčky, který vypadly z ořechu. Pak otevřela truhlu u stěny a vyhrabala z ní nějaký zlatý náušnice, řetězy a další nesmysly.

„Ale jo, jsem nadšenej, můžu si zase lehnout?“ její nadšení jsem fakt nesdílel. Modrý nebo zelený šaty, pořád v nich byla polokočka, která bezdůvodně zabila chudáka sokola. To jsem jí nehodlal odpustit.

„Nemůžeš! Pojď se mnou. Macecha s Dorou mi daly úkol, než odjely na ples!“

„Daly ho tobě, ne mně! Tohle je podlý, přehazovat svoje úlohy na jiný! Já žádnej úkol od macechy nedostal,“ lehám si do houní.

Popelka jen hmátla po kuši, natáhla jí a šoupla do ní šíp. „Mazej! Hezky přede mnou! A žádný blbosti!“

Nezbylo mi než jít. Jestli ta Popelka nebude nakonec dcera šavlozubýho tygra. Povahu by na to měla, to teda jo! Došli jsme do kuchyně, kde byl na podlaze rozházenej hrách s čočkou.

„Tohle přebereš. Hrách do zeleného pytle, čočku do hnědého. Normálně to přebírá holoubek. Ale když mám tebe, tak jsem holoubka upekla a dala si ho k obědu. A nezkoušej se z toho vyvléknout. Jestli to nesplníš, budu si přát, aby ses naučil štěkat a vrtět ocasem na povel!“ mile se usmála, zopakovala to svoje „Rozumíme si?“ a zmizela.

Za chvíli jsem slyšel zaržání koně a Popelka byla pryč. Měl bych nějak varovat prince. Jestli si vezme Popelku, tak nebude mít jako král ani hlas poradní.

Rozhlídnul jsem se po podlaze. Okolo mě byl asi milion hrášků a čoček. Nejradši bych se na přebírání vykašlal, ale představa, že budu štěkat na povel! Při pohledu na hrách a čočku na mě padla deprese. Tohle si nezaslouží nikdo. A já už vůbec ne! Za co, Paštiko, za co?!

Čekal mě hodně dlouhej den a noc... dal jsem se do toho. Packou jsem dával hrách na jednu stranu a čočku na druhou. Snažil jsem se, jak jsem mohl. Když jsem měl na jedný hromádce trochu hrachu, chtěl jsem ho odnést do pytle. Nabral jsem si plnou tlamu hrachu, vyskočil na polici a snažil se vyskočit na pytel s hrachem. Jak jsem na něj skočil, vysypalo se z něj tak desetkrát víc hrachu, než jsem zatím vytřídil.

Připadal jsem si jako sokolův brácha Sysifos. Sednul jsem si mezi hrách a čočku a zkoušel jsem, jak mi půjde štěkání. Popelka mi dala nesplnitelnej úkol. A je jasný, že štěkat mi taky nešlo. Kdo kdy slyšel štěkat kocoura!

Nakonec jsem to celý vzdal a ze smutku, který na mě padnul, jsem usnul.

Probudilo mě zavrzání dveří. Rychle jsem zajel pod lavici, nestál jsem o šíp v kožichu. Ale byla to jen polokočka s koštětem.

„Už zase tu macecha nasypala holubovi! Kdo to má každý den uklízet, Koukám, že tu dneska holub nebyl, že by se nažral jinde? Ani tu není naděláno,“ smetla čočku s hrachem, nabrala to na lopatku, hodila do kamen a odešla.

Houby nažral. Sežrala ho Popelka, pomyslel jsem si. Na celý věci bylo super, že jsem vlastně splnil úkol. Byl jsem si dost jistej, že hrách ani čočku v pytlích nikdo přepočítávat nebude. Takže Popelce potvrdím splnění úkolu. Docela jsem se těšil, že jí budu lhát do očí, zaslouží si to!

Už se stmívalo, takže jsem se stočil do klubíčka u kamen a usnul jsem. Popelka je sice hodně nebezpečná, ale na druhý straně jsem se v týhle pohádce apoň pořádně vyspal.

Probudila mě opět Popelka. Vletěla brzy ráno do dveří. „Honem, vstávej, Gimouši! Dělej. Mám pro tebe poslední úkol!“

Měla na sobě bílý šaty, neklamný znamení, že je z ní nevěsta a princ to má spočítaný. Tohle znám, jak se polokočka navlíkne do bílýho, spadla klec.

„Ve třetím oříšku byly krásný šaty! Prince jsem okouzlila tak moc, že se mnou protancoval celou noc! Jede za mnou. Za chvíli tady bude a já si ho vezmu, vezmu, vezmu!“ jásala.

Vyhrábnul jsem z kapsičky poslední granulku, paráda!! Konec prodloužení! Granulky došly, konečně budu moct domů! Spolknul jsem jí a povídám. „Tak blahopřeju. A jaký máš přání? Prince si dostala, tak je všechno v pohodě, ne? Já jsem hrách a čočku přebral, takže mám splněno.“

Až teď jsem si všimnul, že Popelka kulhá. „Měl bys splněno, kdyby mi cestou na zámek nevypadla z brašny u sedla bačkora.“ Popelka se posadí na lavici.

Co bylo dál se dozvíte v posledním dílu....

---