Poryvy

V mollových tónech ulpělo vydechnutí.
Ticho se pne jako břečťan a prorůstá hladové uši,
zatímco přejemné prsty splétají lijány na kmeni stromu života.
Rozehrané srdce šeptá druhý hlas
a rozpraskané rty zkouší sladkým slovem obalamutit ledové jazyky.
Mé snění je dnes fialovo-bílé.
A realita se sype jako kamínky v kaleidoskopu,
jímž otáčí vše, co nebylo vyřknuté.
Svými koleny maluji obloučnaté otisky do černé země,
uprostřed pradivokého tance ohně a větru,
buší, buší do bubínků jako kroupy do sundaných paroží,
v síle všeho potenciálu se chrlí ze sopek s duněním a hřměním
jako roztavení fénixové -

Cítím na svých zádech, jak mě nevidíš.
Na dně nezčeřených vod se třpytí slída.

Můj hlas se ztrácí ve vakuu...