Bez nadání

Janino,

mně se na "Bubnování za Karla Hlaváčka" líbí ten název. Představila jsem si pod ním ovšem něco úplně jiného než to, co tam reálně je.

Radila jsem J.V.G., aby se pokusil napsat nějakou "protibáseň" k Hlaváčkovu Hoboji, ale on na mé komenty nereaguje. Vím, jak by byla taková "protibáseň" k Hoboji obtížná, proto jsem se ji pokusila napsat sama. Je to dnes zveřejněná básnička "Srdce".  Vycházela jsem při jejím psaní z negativního postoje F.X. Šaldy ke svému někdejšímu příteli K.H. a stylizovala jsem se do optimistického, vitalistického voluntaristy, jakým Šalda byl.  Do tvorby se mi připletl Poe se svým Havranem jakožto jakýsi praotec a předskokan dekadence...  Moc mě bude zajímat tvůj názor na "Srdce".

Už jsi tu dlouho nebyl. Beru to jako hold. Však buď svůj a ne nikým jiným.

Aleno, díky za připomenutí téhle pěkné básně. Všimla jsem si vlastně náhodou, žes tu napsala komentář určený mně. Nový Písmák s avízy pouze zúčastněným, zato ale všem, je pro mě totéž, jako Písmák bez avíz... Ano, ta báseň se ti moc povedla, ale já bych ji vlastně s tou "bubnovací" srovnávat nechtěla. Určitě je formálně zdařilejší, ale to není jediný důvod, proč na mě báseň zapůsobí... Obě mě zasáhly a obě mají pro mě něco "do sebe". Taky se občas ptám na smysl různého svého konání, ale zrovna psaní je mojí potřebou a radostí, takže pro mě smysl má... a pokud se dostane ke čtenáři a taky mu něco přinese, tím líp... To je taky hlavní důvod, proč se mi líbí na Písmáku. Je fajn se učit, ale proč se trápit, že ze mě není druhý Hlaváček? Času je tak málo. Ať se ti daří!

Krásně napsané, Tip. Nejvíc mě oslovily následující verše:

Být aspoň k stáru Král, hrát písně pro davy

jak satyr Marsyás na cizí píšťalu.

Sednout si na skálu, ať tóny z křišťálu

dál příboj rozbíjí, než hrou se unavím.

Pod pustým pobřežím, kde nikdo nepřistál,

vždy zmizí v ozvěnách tonoucích ohňů nach

a zítra - další hra...  Ta marnost planých snah!

Budu se učit však třebas let čtyři sta.

Janino,

tahle parafráze na Hlaváčkovu báseň Hrál kdosi na hoboj byla labutí písní Musašiho. Po letech už ji neprožívám tak jako kdysi, ale přecejen - je tu snad jakýsi rozdíl mezi touhle etudou a Bubnováním za Karla Hlaváčka...

Stejně jako kdysi Musaši se ale i já ptám: mělo vůbec moje hostování na Písmámu nějaký význam?

Kdybych se naučila psát za čtyři sta let stejně dokonale jako Hlaváček, všiml by si toho vůbec někdo?  A záleží už dneska na tom? 

Připomnělo mi mou oblíbenou píseň ❤️. Díky

odborných komentářů už je tady hafo......tak ode mne ještě hvězdičky....:-)))..*/******************************************

Nabízíš ve svých básník zajímavá srovnání a osobitou návaznost na klasiky. Citlivě a pravdivě jsi zobrazila nikdy nekončící úsilí básníkovo... výborně...

Tato krásná báseň je vlastně básní o básnění a dává tak vedle příležitosti k obdivu také příležitost zamyslet se nad autorovým přístupem k poezii vůbec. Žít nejmíň do sta let a naučit se hrát // jak dávný dekadent touž píseň molovou, zpívá básník v narážce na známou báseň (Hrál kdosi na hoboj) svého oblíbence Karla Hlaváčka. Nevím, jaký smysl by toto úsilí mělo, když přece máme k dispozici originály od těch, kterých by se autorovo úsilí týkalo.

Být aspoň k stáru Král, hrát písně pro davy// jak satyr Marsyás na cizí píšťalu.//Sednout si na skálu, ať tóny z křišťálu//dál příboj rozbíjí, než hrou se unavím//, veršuje básník v druhé strofě. Tady vidím další rozpor.  nebude kopiím chybět živost a pravdivost originálu, nebudou trochu zavánět, byť  byly originály naprosto bezprostřední, intelektuálštinou?

Dost dobře si nedovedu představit, že by písně inspirované Hlaváčkem mohly být písněmi pro davy. Dosavadní vývoj byl právě opačný.  Hlaváčkův pokračovatel a dovršitel Josef Palivec, i když podnět tu byl spíše francouzský než Hlaváčkův) je, jak uvádí jeho přítel Seifert,  básníkem pro básníky, tedy autorem pro úzké publikum. Nic na tom nemění, že je současně, v Čechách vzácným, příkladem klasicismu. Ovšem klasicismu opačného, než o jaký usiluje Musaši. Žádné kopie a iluze zašlých časů, ale integrace nových výbojů do stávajících forem.

Možná jsou v Hlaváčkovi otevřeny dveře k dalším výbojům. Mstivá kantilena se liší od  Pozdě k ránu. A rozhodně je tu možná návaznost na hudebnost jeho veršů. 

Hlaváčka miluju a tohle je natolik dobré, že ti ani nezazlívám variace na jeho témata... vlastně naopak - chválím je!

s  tou hudbou je to asi ako s  angličtinou. Môžeš  navštevovať kurzy, lakcie a  výsledok môže byť po rokoch Hello a Maj nejm is. 

Tip za usilovnosť. 

Ladně plyne jak vlny oceánu

moc líbí *

Když se ti verše zdaří,

jak hudba mohou znít,

vyhladí smutek z tváří

a lze je pochopit...