Stoka

Chci jej mít, chci jej mít a taky jej mít budu.

***

Kdy ses narodil?

Narodil jsem se pod tam tím mostem. Od dvanácti let žiju ve stoce. Přátele nemám. Když mi bylo třicet, oznámili mi, že jsem anděl. Ukázal jsem jen sebou šedozelenou ruku potáhnou slizem a zeptal se jich, jestli se ubožákovi vysmívají.

Zakroutili hlavou, že ne.

Od té doby se mi dějí divné věci. Věci, které nedokážu vysvětlit. Věci, kterých nejsem hodem.

Koho jsem musel ve svém předchozím životě zabít, že jsem dopadl takhle?

***

 

"Musíš ho nechat jít."

 

"Proč?"

 

"Chamtivost nikdy nikoho neudržela."

 

"Můžu ho mít. Můžu ho nechat spát. Můžu -"

 

"Chceš ho pořád dokola uspávat?"

 

"Můžu mu poručit. Patří mi. Je to můj souputník. Je můj, jenom můj - mám na něj právo."

 

"Ztratil se. Zabloudil."

 

"Našel si ke mně cestu."

 

"Je to dítě."

 

"Je mu osmnáct!"

 

"Nech ho aspoň prožít tento život."

 

"Jako člověk žil už dost dlouho!"

 

"Bude tě nenávidět."

 

"Bude žít jen pro mě."

 

"Bude mu něco chybět."

 

"Uvidí jenom mě."

 

"Jdeš proti pravidlům a tvé myšlenky jsou příliš nebezpečné."

 

"Nikdo nic nenamítne."

 

"Tohle je proti řádu."

 

"Ať jde řád k čertu! Konečně jsem ho našel. Konečně mě vyhledal!"

 

"Ztratil se."

 

"V tomto i příštím životě zná jen mě. Tak nám to bylo souzeno. Nic víc mě nezajímá."

 

Hajný se odtáhl: "Dva životy. S ním."

 

"Ano. Nevím, co je domov. Jeho domov je ale ve mně, a já mám domov v něm."

 

"I když tě bude nenávidět?"

 

"Ano."

 

Do ticha v jednou z koridorů za rohem kapala voda.

 

"A co život po těchto dvou životech?"

 

Anděl se zarazil a pohlédl hajnému do očí: "Co tím myslíš?" zepta se ostražitě.

 

"Připoutal sis ho dvěma..."

 

Anděl přikývl.

 

"Přijdeš o něj ve třetím."

---