Až 73.6% řeckých bohů má nadváhu

Kamamura - dobrý rozbor! Až budu psát seriózní pojednání o stravovacích návycích řeckých bohů, tak si na něj určitě vzpomenu. :-)

Keby bol býval Zeus štíhly ako prútik, ťažko by si bol mohol zo svojho stehna spraviť prvý historicky dochovaný inkubátor a zašiť doň predčasne narodené dieťa svojejej milenky a dochovať ho! 

Je to veselé :-)

Jsou to pěkné verše, o tom žádná, ale jako dietář mám pár připomínek:

1) nevěřím, že by bůh lékařství, jehož hůl je dodnes nakreslená na každé lékárně, doporučil z gyrosu jíst jenom pitu, když ta je bezkonkurenčně tou nejvydatnější a nejnezdravější částí gyrosu. Já bych naopak doporučil jíst z gyrosu všechno, jen ne pita chléb - orestované drůbeží, nejlépe krůtí maso se směsí zeleniny, to je ideální dietní jídlo, klidně i s tradiční "tzatziki" zálivkou s trochou olivového oleje. Středomořská strava jak vyšitá! Hlavně ne bílé pečivo!

2) Co se výběru mas týče, tak zvěřina bývá většinou na dietu velmi vhodná (záleží samozřejmě na úpravě), protože každé volně žijící zvíře má vždycky řádově méně tuku v mase, protože se celý život hýbe. Nicméně záleží na tom, čím se živí (kolouchy popásající se na zarostlé černobylské skládce rozhodně nebrat!)

3) Co se diety Olympanů týče, nejedli oni výhradně Ambrosii, pokrm určený jen bohům, který smrtelníci nemohou pozřít? Pak by samozřejmě záleželo na tom, jak kalorická taková Ambrosie je (báje o tom nic neříkají), takže by zbývalo jen striktně hlídat velikost porcí.

4) Zeus dostal sodu, ale co takový Dionýsos, který měl z Olympanů jednoznačně nejhorší životosprávu - celé dny jen chlastal a válel se s bakchantkami? Jeho obezita je přece dokonce jeho hlavním charakteristickým rysem, to si na něj bůh lékařství netroufl, nebo co?

;-D

Prohýbá se stoleček,

no tak nazdar, servus,

přežírá se Zeus,

pod Olympem Doleček

vzteky může skoro rupnout,

křičí: „Hergot, vole, Die,

pěkně hnusná komedie,

ty máš přece příkaz hubnout,

nech to jídlo, alou, hyjé,

běháním spal kalorie,

uznat ale nelze klus,

pohybuj se jenom tryskem,

ohlídá tě Perseus,

utíkej a nemel pyskem!“

A skutečně – šéfík božský

rozkmital svý tlustý nožky,

v prudkém tempu tělo dones

za hoďku na Peloponés,

mokrý potem nahlas dejchá,

po měsíci zvadla cejcha,

Rajko zvedá v úsměv koutky:

„Už zas patříš mezi proutky.“