TD - Čas úklidu

Díky, Kytiií.

Nesnášela jsem za dob bydlení u rodičů tyhle levné přehlídky nevkusu. A hle, pár let poté je i moje polička nad televizí plná keramických veleděl vlastních dětí, mincí a mušliček z dovolených, lampiček ze sklenic a krepáku... je to tedy trochu nepřehledné (u nás), ale srdce by mi to urvalo, kdybych to musela vyhodit.

Taky nejsem vzpomínací tip. Ale třeba hrnku po tátovi si cením, to je jasné. Díky!

Já velmi málo vzpomínám. Ale miluju předměty, které mi zůstaly po lidech, co jsem milovala... Tip a.

Karle, díky, jednou to stejně budu třídit, a fest... 

Námět je v pořádku.

Neuklízel bych to, nechal bych být. Ta kouzelná poesie zmizí a zůstane jen obyčejný pořádek.

kvaji, tohle psaní bylo podřízeno tém. dni - Den domova, nic lepšího mne nenapadlo:-), díky...

To je samozřejmě dobře. Nikdy není pozdě. 

Jde-li o tyhle věci, od doby, kdy jsme se přestěhovali z Moravy, je většina z nich nevybalená v krabicích. Já k nim nemám vztah. Buďto si to, co mají připomínat, pamatuji sám od sebe, a když ne, neživé předměty mi to neoživí.

Pokud jde o příběh samotný, pěkně jsi popsala vzpomínky, které se k jednotlivým předmětům váží. Jaksi mi ale trochu chybí propojení, které by to celé ozřejmilo.

Někdo určitě, StvNe. Já to však docela jistě nejsem. Zdar.

Žádný předmět přece není důležitější než rodina. I když pro někoho asi ano. Někdo tak přemýšlí. 

Al, díky...

StvNe, asi to pro babičku mělo svoji hodnotu.

úklid není zrovna poetická činnost, ale vyvolané vzpomínky při něm někdy  ano, hezky se četlo

To měla babička a vždycky mě štvalo, že mi nic nechtěli půjčit na hraní.

Díky, Renato...

Věci jsou dobrými připomínkami našich prožitků a v každém domově mají své místo. Je dobře, že jsi jim touto cestou vyjádřila svou poctu.

Hani, díky, jak ráda bych něco likvidovala, ale na této členité polici odolávám:-))

lapače prachu...ale aký by bol život bez nich?

Každý predmet pripomína niečo pekné, na čo  vdaka nim nezabudneš, stačí pohľad na ne...Ty máš v 30 kúskoch zahrnutých 32 rokov...

ja som kvôli sťahovaniam o mnohé lapače prišla, bola som dôkladná zberačka a spomienkové predmety zaberali niekoľko políc...nedalo sa všetko prenášať, musela som vyberať...a to nehovorím o stovkách dopisov, pohľadníc...

tak príjemne je pri spomienkach, ďakujem za ne...

Díky, Luboši, taky je tam taková hutná želva a další a další předměty, ale to by se moc vleklo!

Ani v duchu neláteřím na svůj nápad, abych si přečetl tvoje dílko. Na tebe už vůbec ne.

A podobně jako Janina bych se klidně rád seznámil i s dalšími předměty z hrnčířské hlíny či jiného matroše.

Je zajímavé, že také - a je to zkušenostmi se psaním - považuji za "hodné zpracování" nenápadné události a možná i "hnutí mysli" :-) 

Tak já ti to nebudu vymlouvat, ale... myslím, že tímhle způsobem popsané hrnky bych klidně přelouskala i ve větším počtu :-) Tohle je pro mě takový klasický příklad, že se dá zajímavě psát o něčem, co vlastně nemá žádné "situační napětí", nebo jak bych to řekla. Když jsem začínala psát povídky, myslela jsem si, že musím mít hlavně výborný příběh, aby lidi zajímalo, "jak to dopadne". Ale teď už vím, že když se to umí, dá se čtivě a poutavě napsat o čemkoli... třeba o čištění bot... :-)

Janino, naštěstí jsem se včas zarazila, příběh u cca třiceti hrnků by nikdo nečetl!

Děkuju moc a vážím si tvého názoru. 

Jani, děkuju, že ses stavila!

Jarmilo, nějak jsem tvůj komentář přeskočila - díky...

Není to všední. Mluvím o způsobu podání. Třeba to, co píšeš o plechové konvičce... prostě bezva detaily, originální pohled na běžné věci.

Irenko, moc pěkně a citlivě  jsi oživila vzpomínky ukryté v jednotlivých předmětech :-))), TIP

to rozhodně ne, s bordelem jsme kamarádi dlouhodobě a pokud někdo má touhu po uklízení nemohu mu bránit :D

Honzo, to jsem ráda, děkuji.

dievča, přesně jsi vystihla, díky!

Jardo, je to tak, děkuju.

Nami, děkuju ti!

Abakus, ano, další minihoror v komentáři. Dík, že čteš...

Janino, díky, mně to právě připadá moc všední...

Aru, nezneužíváš tedy ostatní, aby za tebe poklidili? :-) a dík.

Evži, díky:-)

Krásný text, který je mi citově velmi blízký. 

spomienky cúvajú do minulosti ... pri utieraní prachu na polici pripomenú, oživia, zohrejú aj rozosmejú ... *

Každý máme plno věcí pro vyvolání vzpomínek. Tys nám pár svých hezky přibížila.

je niekoľko radikálnych riešení. nie sú príjemné, ale fungujú.

Keď  vás zavrú a  zhabú celý majetok. Stačí malý kufrík na sťahovanie z miesta na miesto.

Keď vás  vyhodí manžel po x rokoch manželstva z domu, bytu...

Vtedy žiadne lapače prachu nejdú vo vašich stopách.

To je milé. :) Taky nevyhazuju památeční a upomínkové předměty. A máš pravdu, když předměty připomenou něco hezkého, mají být doma.

Moc hezké. Každý předmět něco připomene. Místo, čas, zážitek, příběh.....

Tak tohle je paráda. Moc dobře napsané. Je vidět, že i na "otřepané" téma se dá psát nevšedním jazykem. Ode mě máš teda rozhodně zlatou medaili, i když nesoutěžíš :-)

zásadně nikdy nic neuklízím, ale jsem tolerantní po nezbytně nutnou dobu, pokud tak činí druzí :D

Lapače prachu máme snad všichni a já se těch svých nevzdám. Jednou zmizí, stejně jako já a snad některé dostanou milost.

Děkuju, Markel...

Příjemné ponoření do hezkých vzpomínek :-)

Domov se skládá z různých předmětů....ty "vzponínkové" pro nás mají zvláštní cenu.....při pohledu na ně...si dokážeme vybavit čas, místo a spoustu kratších či delší příběhů, které se s nimi vážou....a pomáhají nám tvořit ten náš domov zdejší.....a jak píšeš ..."bez zápisníku".......moc se mi líbí jak jsi tohle téma uchopila....*/********************************************

líbí ta nostalgie *