TD - Pekárna

Vstupuji do lesa. Vypadá jako zlatožluté moře, a šustí. Schválně šourám nohama těsně nad zemí, abych listí pořádně rozezvučela.

U pasu se mi houpe dalekohled. Ptačí ruch už sice není zdaleka takový, jako před pár měsíci, ale co kdyby? V létě jsem tady, v Pekárně, poprvé naživo uviděla sovu. Nezapomenutelný zážitek. Veliká a majestátní mžourala z větve a trpělivě počkala, než vysvětlím kamarádce, jak má nastavit očnice a jak otáčet kolečkem ostření, aby se mohla pořádně podívat. Od té doby nosím dalekohled s sebou skoro pořád, a vyhlížím ta obrovská, hnědobílá křídla.

Vzpomínám, jak jsem se v Pekárně ocitla poprvé. Bydleli jsme s tehdy ještě „jen“ přítelem v podnájmu nedaleko odtud a hledali jsme vhodné místo na běhání. Našli jsme. Ne jen vhodné, přímo ideální. Svěže zelená tráva a měkké cestičky mezi stromy, zaručeně šetrné pro každé koleno i každý kyčel. Pekárna od nás dostala přezdívku „běhací les“.

O několik let, několik stěhování a jednu svatbu později jsme si koupili byt přímo tady. Pekárnu máme téměř co by kamenem dohodil. Získali jsme příležitost obdivovat, jak odlišně se do ní vtiskávají jednotlivá roční období.

Snad nejkrásnější je Pekárna na jaře. Ještě než se její strop potáhne zeleným závěsem, vyrazí jako o závod ze země sasanky, jaterníky a plicníky. Ale hlavně sasanky. Převažující barvou Pekárny se stane bílá. Musíte ovšem dorazit včas, ještě před večerníčkem. Po něm totiž sasanky poslušně sklapnou zvonečky květů a uloží se ke spánku. Přijďte zítra!

Právě na jaře jsem se do Pekárny belhávala s bolavými zády a velikým břichem. Nosila jsem v něm svoje první dítě, dceru, a představovala si, jak krásné by bylo začít tu rodit. Udělat si z Pekárny svoji soukromou sasankovou hekárnu. Kudy by pro mě asi přijela sanitka, kdyby už bylo na čase?

V létě je Pekárna zelená od podlahy po strop. Kamarádka jí přezdívá „zelený les“. Na podzim zelená, krůček po krůčku, ustupuje žluté. Na zimu se Pekárna svléká. Když trochu nasněží, její cestičky se před vámi odvíjejí jako klubko huňaté bílé vlny, a lákají k procházce.

Brodím se listím a uvědomuju si, že se v Pekárně cítím doma. Jako by byla zahrádkou, neodmyslitelně patřící k našemu panelákovému bytu. Zná moje radosti i splíny, euforie i chvíle velkého vzteku. Sem si chodím vyčistit hlavu, sem chodím relaxovat.

Myslím na svého kamaráda Marcela, a že bych ho ráda do Pekárny pozvala.

Na návštěvu.