Dokud to jde

... pojď blíž, ještě krůček

Nebo bezedná propast. Cože to k propasti volá..?

To ano. Je škoda, že tolik géniů žilo a psalo jen krátce.

Gellnar byl génius

Radovane,

tahle tvoje báseň mi něčím připomíná jeden kousek od mého oblíbeného Gellnera:

Má milá, rozmilá, neplakej!

Život už není jinakej.

Dnes ještě buďme veselí

na naší bílé posteli.

Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.

Zejtra si lehnem do rakví.                              ....Tip.

...dát tip dává smysl.

Dales - to "letí" se mi líbí, asi se budu muset zas zamyslet, ale teď ne, piju víno

"věnovat životu čas" ***

/*.

ad "modlitby střelný // odletí komínem od cihelny". Napadly mně dvě změny, ani jednu nelze použít. Vložením dvou slabik před "střelný" by se roztrhlo spojení "střelné modlitby". Zredukovat druhý verš o slabiku použitím "letí" místo "odletí" - se změnou druhu podmínky by se výpověď posunula tam, kde ji asi nechceš. Obsah a rým - máš dva dobré důvody, proč to tak nechat.

Bačkovský - to je dobrej postřeh, chtěl jsem to tam obsahově - to vyletění komínem, taky rým se mi líbil, ale rytmicky, jsem hlavně druhej verš ze zmiňovaného distichonu*  rytmicky moc nezvládl. Ale líp mě to nenapadlo. 

*to jsem si chtěl zafrajeřit tím názvem, což je v celku blbost, protože ty dva verše nestojí samostatně

tak to mě těší

Kdo ví, kam naše cesty vedou?

"Kdo ví? Třeba tam kam doplavem zeje tůně pod splavem." Poctivé, připouštějící pochyby. Zkusil bych se ještě možná podívat na "To pak i modlitby střelný odletí komínem od cihelny" .  Připojuji se k Opičákovi i Goře, vždy Tě stojí za to číst. 

Dokud to půjde, tak i já:-)).

Dokud to půjde, tak tě budu číst. Zatím mi to dává smysl.